NADMÍRU PEVNÝ STISK. Reportáž z koncertu SWANS. Praha, Palác Akropolis, 08.12.2010

Napsal DekadenteMorfin.bloger.cz (») 13. 12. 2010 v kategorii Reporty, přečteno: 2530×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a onlineswans-poster_2.jpg

NADMÍRU PEVNÝ STISK

Reportáž z koncertu Swans. Praha, Palác Akropolis, 08. 12. 2010

Pro DekadenteMorfin: Ivo Černatovič

 

Hudba Swans je vyjádřením té nejstrašnější lidské bídy a bolesti, fyzické trýzně a duševní prázdnoty, která obchází kolem nás v podobě deviantních mezilidských vztahů, která destruuje lidskou povahu slepě podléhající touze po penězích, která otevírá Pandořiny skříňky zvrhlého sexu, a která je tím posledním, co zbylo ze svobodného ducha lapeného do pasti políčené ve jménu náboženství.  Utrpení, peníze, sex, Bůh...to jsou ústřední témata tvorby Swans. Ať jsou jejich písně industriálním lomozem nacházejícím se na samotné hranici poslouchatelnosti, anebo křehkými  akustickými písničkami, vždy se v nich odráží kruté životní zkušenosti a nihilismus hlavního představitele kapely, zpěváka, multiinstrumentalisty, básníka a spisovatele Michaela Giry, v jehož očích není lidská společnost ničím jiným, než opovrženíhodnou stokou přeplněnou hloupostí, zoufalstvím a špínou.

P1070009

Před tím, než Swans zahájili svoji slavnost bolestí křičících obnažených lidských nervů, vystoupil londýnský hudebník James Blackshaw, sólový hráč na 12strunnou kytaru, který předvedl skutečně virtuózní umění. James si nechává na své pravé ruce narůst asi 2 cm dlouhé nehty, kterými drnká na struny kytary namísto trsátek. Jeho hra zněla, jakoby zároveň hrála kytara společně s mandolínou…velmi zvláštní zvuk, připomínající Swans v období alba The Burning World, které je mým nejoblíbenějším albem všech dob (nejen od Swans, ale vůbec…), a byla důstojnou předehrou toho, co se mělo odehrát vzápětí. Hra Jamese Blackshawa mě upoutala, ačkoliv mým původním záměrem bylo během jeho vystoupení poflakovat se po klubu a pozorovat lidi. V sále i v podzemním bludišti křivolakých chodbiček žižkovského Paláce Akropolis bylo totiž ten večer možno potkat mnoho zajímavých postav, na jejichž výrazu i zevnějšku bylo jasně patrné, že jimi prožité životní zkušenosti zcela korespondují s poselstvím Swans a odkazem Michaela Giry. Život obnažený na kost a sklony ke zkoumání nejtemnějších zákoutí lidských duší prostřednictvím pokusů konaných na sobě i jiných. Skutečný underground zde reprezentovali jak pamětníci legendárních utajených koncertů Swans, které  se odehrály v Praze a Brně v roce 1987, tak  i spousty o několik generací mladších podivínů.

P1070008

Na svém posledním albu My Father Will Guide Me Up a Rope to the Sky (2010) se Swans vrátili ke svému nekompromisně hlučnému zvuku typickému pro alba z 80. let. O tom, že koncert bude extrémně hlučný svědčil soubor bicích nástrojů a perkusí, který zabíral většinu prostoru v zadní části pódia. Byly zde rozestavěny dvě bicí soupravy, jedna klasická rocková, ale doplněná obrovským bubnem a cimbálem. Druhá souprava byla tvořena vibrafonem, stěnou kovových trubicových zvonů, řadou bubínků a menších gongů. Zcela dominantní součástí soupravy pak byl gong o velikosti dospělého člověka. Hrou na kovové trubice a cimbál zahájili bubeníci Thor Harris a Phil Puleo předehru k úvodní skladbě No Words/No Thoughts z nového alba. Přichází baskytarista Christopher Pravdica a kovový tlukot nástrojů doplní hutně dunivou zpětnou vazbou svojí baskytary. Přidává se Christoph Hahn, hráč na deskovou kytaru. Nakonec se objeví Norman Westberg, kytarista a dlouholetý člen Swans, a v závěsu za ním…Michael Gira. Hluk je nelidsky hlasitý už od prvních okamžiků koncertu. Nelze jej přehlušit, takže nemá smysl vítat nejtemnější z temných legend tleskáním, pískotem ani pokřikováním. Je nutno vystačit s máváním rukama. Michael si hluk užívá a nechává se jím pohltit, vypadá, že netouží po ničem jiném, než aby jej hluk totálně zničil, při prvních tónech se ocitá v extázi, kterou nemůže předstírat. Kymácí se v rytmu, křičí do mikrofonu i mimo něj, lapá po vzduchu jako ryba vyvržená přílivem na mělčinu. Občas procitá z transu, aby přísně a soustředěně zkontroloval, zda v nepřeberné spoustě krutých zvuků tvořící nekonečný oceán fantastického hluku, některý zvuk nechybí.

P1070012

Během koncertu zazněly jak skladby z nového alba (Jim, My Birth, Eden Prison, You Fucking People Make Me Sick), tak méně známé kusy z počátků kapely (Your Property, I Crawled), nechyběly ani démonické opusy z geniálního Children of God (Sex, Gods, Sex a Beatiful Child) a zazněla i úplná novinka, píseň Avatar, kterou Swans složili během aktuálního turné. Bylo pro mne však nesmírně těžké jednotlivé skladby identifikovat, protože verze, ve kterých je Swans odehráli, se mi zdály být diametrálně odlišné od verzí známých z poslechu alb, písně byly o mnoho delší a vylepšené novými temně psychedelickými pasážemi. Hluk byl tak razantní, že mě téměř okamžitě dostal do naprosto nečekaného Rauše. Během okamžiku jsem se ocitl v dimenzi nacházející se někde úplně mimo mé tělo a mé obvyklé vnímání. To bylo ostatně záměrem Labutí, jak se vyslovil Michael Gira v rozhovoru pro časopis Interview: „cílem vytvoření této hudby je donutit vás levitovat, vymazat vaše tělo a vytáhnout vás do Nebes“ (cit. dle Kultura.iHNED.cz). Podařilo se. Nevnímal jsem čas ani prostor. Chvílemi jsem zavíral oči a nechával se ovládnout hlukem, který ale rozhodně nebyl žádnou chaotickou kakofonií, nýbrž velmi sofistikovanou souhrou přesně do sebe zapadajících zvuků. Bylo pro mne rozkoší vždy se zaměřit na jeden konkrétní zvuk a pátrat po něm, když se začal ztrácet pohlcen zvukem jiným v bezedných hlubinách majestátního zvukového  mistrovství Swans. Asi v polovině koncertu jsem si všiml, že spousta lidí si zacpává uši, a někteří v nich měli dokonce špunty. Já jsem v některých okamžicích pociťoval, jak celé mé tělo vibruje, cítil jsem silné chvění a tlak v nose, a jsem si jistý, že dokonce i mé úzké kalhoty vlály jako ve větru.

P1070015

Michael řídil své spoluhráče přísným pohledem a při hraní se tvářil agresivně,  rozervaně a krutě, tohle mě na něm vždycky uchvacovalo, a jsem šťastný, že jsem to mohl zažít na vlastní kůži. Během koncertu se dostával do varu, stejně jako ostatní hudebníci, až na Normana Westberga, který chladně postával na okraji pódia žvýkajíce svoji žvýkačku, s nepřítomným pohledem namířeným do publika.  Swans předvedli tvrdou práci a neskutečně tvrdou hudbu. Temnou a hlasitou hudbu, jakou umějí jen oni. Devátý kruh Pekla. Industriál, doom, hardcore i baladický folk a blues v tom nejtemnějším provedení. Stříkal z nich pot a bylo to víc než pravdivé. Koncert trval téměř dvě hodiny. Pořád přemýšlím o tom, co jsem to vlastně během těch dvou hodin prožil. Bylo to vůbec skutečné? Pořád před sebou vidím Michaela Giru, jak při každém říznějším úderu bicích nástrojů vyskočí a prohrábne struny své černé kytary, jak šibalsky pomrkává do publika, jak publikum vítá jako své bratry a sestry, a jak zpívá svým nezaměnitelným hlubokým hlasem, jak křičí jako na mučidlech,  jak je v tranzu, když ve skladbě Sex, Gods, Sex vzývá Krista, nebo jak s opovržením odhazuje slide s textem právě dozpívané písně, a jak se přívětivě usmívá, když mezi skladbami mává na své obecenstvo. Chlap plný síly, přesvědčivý a upřímný. Vidím Thora Harrise, dlouhovlasého do půl těla svlečeného vikinga bušícího do kolosálního gongu a kladívkem klepajícího do kovových trubic zvonkohry, či vyluzujícího nebývalé zvuky zasunováním dřevěné tyče mezi klávesy vibrafonu. Vidím neúnavného Phila Puelo a věčné zády otočeného basáka Christophera Pravdicu, vyžilého cool chlápka Normana Westberga a ještě vyžilejšího elegána Christopha Hahna. Slyším zvuk valící se do těl i do duší, do mozků, až do morků kostí, do každé buňky mého těla a vím, že jsem zažil prostup do jiné dimenze…Velké Zasvěcení provedené fyzickou silou zvuku a hypnotickým charismatem obdivované osobnosti.

P1070021

Největší překvapení a dovršení mého nového zasvěcení a poznání na mne však teprve čekalo. Poslední písní koncertu byla kratičká Little Mouth s mystickým závěrem, kdy se celé pódium ocitlo ve tmě, jen Michael Gira, osvícený bledým světlem zpíval a capella poslední sloky písně. Nevím, jak to dokázal, ale pár minut po tom, co dozněl tento jediný přídavek, už stál Michael Gira v předsálí. Když jsem ho spatřil nevěřil jsem vlastním očím…Michael Gira, ten démon, který se před chvílí zpocený a mnoucí si penis svíjel na pódiu a vykřičel ze sebe všechny své bolesti i bolesti světa, stál zde jako Znovuzrozený, v čisté košili, s kovbojským kloboukem na hlavě, pokuřující obrovský doutník, a se sympatickým sebevědomím a nonšalancí rozdával úsměvy a podepisoval fanouškům cédéčka, vstupenky apod.. Šel jsem za ním, vytáhl svůj výtisk jeho knihy Konzument, a požádal Michaela o podpis. Michael mi ochotně vyhověl, knihu podepsal a podal mi ruku. Jeho dlaň byla tvrdá, prsty silné a stisk pevný. Pevný jako ta nejpevnější pravda, pevný jako ten nejupřímnější život, který nezná přetvářku a nehodlá se podvolit. Pevný jako navýsost ctnostný člověk, který bude raději trpět jako zvíře, krvácet a odhalovat beze studu celou svoji podstatu, jen aby ani na chvíli nemusel vpustil do svého nitra faleš a pokrytectví. Je to Bůh či Ďábel, ten, který nejprve otevře cestu k neznámým extázím a nepoznaným dimenzím, aby vzápětí jediným stiskem své ruky dokázal, že vše podstatné se odehrává zde, v reálném světě? Ano, vše je možná více fyzické, než si my, duchovně založení jedinci dokážeme připustit, až krutě a bolestivě fyzické. … Tak jako hudba Swans.

P1070022

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Ivo Černatovič z IP 88.103.252.*** | 13.12.2010 21:53
...bolestivá byla i absence JARBOE...
Bob Dekadent z IP 89.102.176.*** | 14.12.2010 10:25
Ivo: Ten závěr čtu stále znovu, je to geniálně napsané !!!!
Bob Dekadent z IP 89.102.176.*** | 14.12.2010 10:29
Moc mě mrzí, že jsme s Lucinkou nedorazili. Podle Tvého Reportu, záměrně píši velké R - to musela být skutečná jízda?! Momentálně mám, ale trošku úzkostné období, snad příště a jinde, věřím tomu...
Bob Dekadent z IP 89.102.176.*** | 14.12.2010 10:22
Report je přímo ukázkově napsaný. Sám jsem Milovníkem SWANS už opravdu dlouhá léta. Celkově jsem si skutečně početl, velmi sugestivně, ale zároveň vkusně nám autor: Ivo, popisuje jednu z nejoriginálnější formací která za posledních  řekněme, třicet let vznikla. Stále mám ještě rozečtenou knihu Konzument a nejsem schopen se přez její realitu a zhýralou krutost dostat se na další stránky, jelikož jsem docela "labilní", přecitlivělá osobnost. nemohu tady u článku rozebírat jednotlivé, jak hudební tak i ideologické body, protože by to bylo spíš na další článek. Řeknu ale, jenom tolik jsem moc rád,že tady Iva  v DekadenteMorfin mám...
Vlad von Tier z IP 213.151.213.*** | 14.12.2010 12:57
Ivo ten report je úchvatný, je to krásne ako može hudba vyvolať tak krásne pocity.... genialne
ALchemicAL z IP 62.204.241.*** | 15.12.2010 19:05
Cítím pohled a stisk ruky Michaela Giry.....


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel jedna a dvě