V Sobotu 8. 6. 2024 vystoupila na Zlínském Svahu legendární, rocková kapela Pražský Výběr. Tradičně jsme vyrazili už v odpoledních hodinách a mezi čas jsem vyplnili posílením ve Zlínské Kozlovně. Takže na Svah jsme přišli už příjemně naladěni. V podstatě jsme byli nahoře jedni z prvních lidí. Po vstupu jsme si tedy už obsadili stůl a chodili si pro Zlínského Šveca za šest pětek, takže co si budeme povídat prachy letěli rychle a dvojka zahučela. "Prachy jenom prachy nečekají a když tě chytnou už tě mají..." Potom už začali chodit lidi, až byli všechny stoly obsazené. Začala hrát mladá, "bezejmenná" předkapela "taková pop-rocková poslechovka". Přiznám se, že jsem je moc nevnímal. Mezitím jsem si koupil tričko Pražský Výběr a vyfotili jsme se s báječně naladěným Vilémem Čokem. Klaudius Kryšpín se taky ochotně fotil s lidmi. To už bylo kolem 21 hodiny večer a zatmělo se. Po odkrytí opony se rozezněli všem dobře známe zvuky přichází to na co jsme všichni čekali kultovní Pražský Výběr: Michael Kocáb, Michal Pavlíček, Jiří Hrubeš, Klaudius Kryšpín, Vilém Čok. Musím uznat, že tahle banda splnila moje očekávání a vlastně ho ještě předčila. Když si vezmu, že tihle bardi hrají střídavě už od roku 1976 tak klobouk dolů. Proto jsme taky byli nejblíže pódiu a pořádně jsme řádili. Užili jsem si to a každou skladbu jsme s Výběrem zpívali. Ty tance, které jsme u toho provozovali se popsat nedají. Na Václavským Václaváku by roztančilo i mrtvolu. Michal Kocáb tradičně v klobouku s blonďatou parukou a bílou rukavičkou kázal do publika.

Zazněli hity jako Pražákům je hej, Tatrman, Člověk bez Talentu, Zubatá, Smolař a další... Michal Pavlíček dokázal, že je to skutečný Pan Kytarista. Vilda Čok je rockový čertík, který se nemění a to ani vzhledově a na basu opravdu umí. Roptáno křepčil s rumba koulemi za krkem a průběžně záměrně kolaboval. Zazněl i track z alba Běr. Taky se rozprostřela do noci skladba Reminiscence včetně provokativních, deklamujících politických agitek. Občas rozkošný sarkasmus podpořený Michalovym úšklebkem, mám rád ty jeho grimasy, kdy nevíte zda se směje nebo mračí. Nejtemnější až téměř "gothický song" byl pro mě Hrabě X. Bylo to rockové, temné, scénické, provokující občas skoro art rockové, prostě úžasné. Proto to taky tak rychle uteklo i když Pánové hráli skoro dvě hodiny. Tenhle večer jsme si opravdu užili plnými doušky. Byla to taková nostalgická euforie, která se opět zhmotnila v současnosti. Odpočítávání 10, 9, 8... společně s publikem, ať má Pražský Výběr ještě mnoho let. Dojemné i morbidní. Po závěrečném uklonění celé kapely jsme vyvolávali Výběr zpět. Samozřejmě, že se vrátili s přídavkem a mojí oblíbenou skladbou Chvastoun. To už byl opravdu závěr a zaplněný areál se pomalu rozcházel s blaženým úsměvem. Samozřejmě jsme si udělali ještě soukromou pivní after party. Každopádně ten noční šláftruňk nás stál ráno hodně draho, ale i tak jsem si šel pro Ibaligin s radostí. Tak a teď ještě to nová album hoši. (10/10)

Napsal: Bob Lučan