Plexis, Nšoči 4.12 2015 Otrokovice menší náhled a fotky...
V pátek 4.12. jsme se vydali na pražskou punkovou legendu Plexis. Faktem je, že jak jsme dorazili na místo Orange klub jsme trochu hledali, ale podařilo se. Tak sláva! Dole v hospůdce už se občerstvovalo několik lidi, následně jsem si všiml i členů Nšoči. Jen chci podotknout, že tohle není report, ale spíš menší náhled co si matně pamatuji, protože bylo hodně pivíček. Takže se ke skladbám nemohu vyjádřit. Report jako takový to není z několika důvodů, ale ten nejhlavnější je, že v klubu byl příšerný zvuk, respektive zvukař to celé posral. Proto mi bylo kluků líto, ale to nechme být. Myslím, že Petr Hošek ho v závěru okomentoval vystižně. Snad si to příště v klubu víc ošéfují.
Pro mě jako hudebního kritika a fandu Plexis bylo velmi příjemné setkání s Petrem Hoškem, na kterého už jsem mával při vstupu do klubu v horním patře, kde jsme vcházeli s partyjou už značně opivnění, takříkajíc "jak se na punk sluší". Tahle akce sice nebyla díky zvukaři dotažená, ale na druhou stranu se vyvedla co by povedená párty. Taková "předvánoční besídka". Petr mi dal tričko Plexis a dlouhou dobu jsme si povídali o všem možným. Od 80. let přes léta 90. až po současnost. Takže už díky tomu to bylo hezký setkání. Ve finále jsme si i přes děsného zvukaře užili koncert, protože kluci to i tak zvládli profesionálně, poprali se s tím a fanoušky nezklamali. Petr se klasicky svlékl sidovsky do půl pasu a já jsem ho vlastně v kotlíku následoval a položil si propocené tričko Mission na podium. Protože mimo zvukaře, kterého nebudu komentovat tam bylo příšerné vedro. Před koncertem probíhaly společné fotky, kde se Dušan tradičně, úleťácky ksichtil. Tenhle kluk prostě nikdy nevyroste a to je dobře. Vzhledem k tomu, že jsem měl v klubu Orange díky propagaci akce výhru nějakou konzumaci tak bylo pivo ještě podpořeno několika jégry a konec si asi umíte představit sami. Akce byla ovšem zajímavá a skvělá tím, že se potkalo spousty kamarádu z 90. let, kteří se dlouho neviděli, přičemž většina z nich měla u sebe slivovičku, takže objímání a zdravení jak se po moravsku sluší a patří. Nšoči byli taky velmi příjemní lidé. Vím, že jsem dorazil až v pět ráno a s kámošem jsme údajně bavili i lidi v autobuse. Vraceli jsme se nad ránem jako praví půlnoční rebelové... Takže se vlastně akce nakonec vydařila. Bob Lučan
2024 ©