PENTAGRAM ZÁŘÍ, SATAN SE USMÍVÁ.
Report ANEB ZÁŽITKY ze zlínského koncertu PENTAGRAM, TROUBLE, SYRACH.
PENTAGRAM. Kultovní název pro legendární doom metalovou kapelu, která vznikla už počátkem 70. let. Zpěvák Bobby Liebling, který byl už od roku 1970 členem washingtonské kapely Space Meat, která se v zápětí přejmenovala na Stone Bunny. Pentagram začínali v sestavě John Jennigs - kytara, Greg Mayne - baskytara a o bicí se staral skvělý Geof O´Keefe. Rozebírat historii všask necháme na jeden z dalších článků do našeho archívu.
Kapela v průběhu své existence opravdu mnohokrát změnila svůj název, přesto jméno PENTAGRAM přes nejrůznější rozpady a změny zůstalo zachováno. Démonický vokálista Bobby Liebling byl i snad prvním metalistou, který už od konce 60. let na sobě nosil plno řetězů, maloval se, používal stahováky a pyramidové opasky a spoustu dalších rockových propriet včetně pentagramu na svém krku, tedy ještě před nástupem takových Judas Priest, Kiss, Venom, Mercyful Fate a dalších. Ve své podstatě můžeme washingtonské Pentagram považovat za určitý americký ekvivalent Black Sabbath z období 70. let. Přesto Pentagram ve své pocitové a úzkostné hudbě pokračovali dál, zrovna jako například další amíci Saint Vitus.
8. listopadu ve čtvrtek se ve zlínském Mastrers Of Rock Café konal svátek doom metalu. Přijeli ti nejlepší z nejlepších. Ano, znovuobnovení nekorunovaní králové Pentagram v čele s posledním a zároveň i jediným a nejstarším členem doom metalové scény Bobbym Lieblingem, kterému právem patří i naše foto týdne.
Pentagram doprovázeli psycho dooom metaloví chicágští TROUBLE a norští doom deathers SYRACH. V areálu Čepkov se ve čtvrtek scházeli metalisté spíše staršího věku a nakonec se jich v Masters Of Rock Café sešlo odhadem snad jen stopadesát nebo dvě stovky. Nevím, klub byl poloprázdný.
Zato atmosféra mezi lidmy vládla přátelská a samotný koncert byl přímo geniální. Všechny tři kapely hrály jako urvaní z pekelného řetězu. Syrach publikum naladilo na legendární vystoupení Trouble, kteří mají za sebou úžasná alba z 80. a 90. let, jako například Psalm 9 1984, The Skull 1985, Run To The Light 1987, Trouble 1990, vysoce ceněné Maniac Frustration plné psychadelických nálad, které vyšlo v roce 1992 a posledním albem v 90. letech měli Trouble desku Plastic Green Head 1995. Trouble byli na čas u ledu a v roce 2002 se dali znovu dohromady, aby o několik let pozděj natočili album Simple Mind Condition 2007 a následně i akustickou desku Unplugged 2008. Za mikrofonem se nám už objevuje nový vokálista Kory Clark z new yorských Warior Soul, který nám ve Zlíně v Masters Of Rock Café předváděl nejrůznější taneční kreace ve stylu glam rocku i stoner rocku. Kytarisé Rick Wartell a Bruce Franklin nezůstávali pozadu. Předváděli divoká sóla propasírovaná temně hutnými rify. Opravdová lahůdka pro hudební gurmány. Dokonce ani lidem nijak zvlášť nevadilo, že zpěváka Erika Wagnera nahradil už zmíněný showman Kory Clark, který na rozdíl od pana Wagnera je spíše rock´n rollovým zpěvákem s vychraptělým hlasem a kroutícím zadkem po vzoru Steva Tylera z Aerosmith. Uvidíme jak dopadne připravovaná zbrusunová deska The Dark Riff, která je podle všech zaznamenaných zpráv naplánovaná na rok 2010. Ve Zlíně nám nám Trouble předvedli průřez téměř ze všech desek a zazněli "hity" jako Psalm 9, Plastic Green Head, R.I.P., The Sull, Fear, Psychotic Reaction, ... Podobně jako na DVD Live In Stockholm, kde ovšem ještě zpíval původní Erik Wagner. Tohle DVD v Masters Of Rock café rovněž prodávali včetně originálních CD, které stáli kolem 200 - 250 Kč, což byla vynikající cena za originál takové tutovky jakou Trouble bezesporu jsou. Sám jsem si na koncertě koupil jedno ze dvou typů triček Trouble s tradičním černobílým logem kapely za 400 Kč a mám z něj opravdu radost. Měli tam i za pětikilo tričko Pentagram, ale člověk musí také myslet na to, aby měl co jíst v době ekonomické krize.
V průběhu koncertu se členové kapel volně pohybovali po areálu a podávali si ruce s fanoušky, kteří se chovali jako jedna velká rodina, takže více prostoru se nakonec osvědčilo a zůčastnění (včetně mě) byli maximálně spokojení. Já jsem šel na koncert s kámošem Peťou, se kterým jsme si prostoru náramně užívali.
Kdyby mi někdo řekl v minulosti, že uvidím živě takovou legendu, jakou je Pentagram, asi bych mu nevěřil a představte si, sen se splnil. Nehledě na to, že živě byli Pentagram zlatým hřebem doomového večera. Samozřejmě, že pravěký funeral doom ve stylu sabbathovské pravé ruky zní trochu jinak, než na co jsou zvyklí dnešní fans, což znamená plno rock´n´rollových elementů a starodávných kytarových motivů. Což mně přípomíná, že kytarista byl naprosto jedinečný. Vlastně i basák a bubeník. Teď trošku k Bobbymu Lieblingovi, který byl jediným oficiálním členem pěticípé hvězdy. Dámy a Pánové, co tenhle doom´n´rollový hippies pirát předváděl na pódiu v důchodovém věku šedesátníka vypadajícího na sedmdesát, bylo prostě dokonalé. Dnes už vím, odkud má Lee Dorrian z Cathedral okoukanou svojí klipovou choreografii. Bobby pařil jako o život, koulel ďábelskýma očima, mával rukama, gestikuloval s fanoušky, obcoval s aparatůrou včetně toho, že před koncertem rozdával na baru svoje autogramy, což jsem já nějak propásl.
Já jsem se na koncertě potkal z redaktorem Sparku Michalem Jakubíkem, se kterým jsme si dali sraz ve Zlíně, aby mi po koncertě předal CD, byl to živák Petera Murphyho. Prohodili jsme několik slov o muzice a současné situaci s nadhledem mazáků středního věku. Nemůžu přesně s jistotou říci, které songy z tvorby Pentagram zazněly, protože diskografie kapely je takovým malým rébusem pro ortodoxní fajnšmekry. Zaregistroval jsem Pentagram z kraje 70. let, něco i s Day Of Reckoning z roku 1987, což je album, které zdobí bafomet ve stylu loga britských Venom.
Chtěl jsem moc slyšet skladbu Be Forewarned ze stejnojmeného třetího alba z roku 1994, je to nádherný kousek, zároveň jsem vykřikoval na Bobbyho ať zapívá klasiku Vampire, ale když zazněla píseň Forever byl jsem v sedmém nebi. Vlastně v 666 pekle. Bobby několikrát ukazoval průkopnickým gestem a alkoholickým tikem na svůj klasický pentagram na krku. Jsem moc rád, že si takové skvělé kapely, jakými jsou Pentagram a Trouble, najdou své fanoušky, kteří od nich čekají právě to, co dělají stále nejraděj. Poctivou porci nefalšovaného rock´n´rollu, ve kterém je doom metal i stoner rockový čertík, zakódovaný undergroudovým heslem, které znají jen ti, kteří ví, jaká bije. Zahlédl jsem na koncertě chlapíka s džískou, který měl na zádech plachtu Saint Vitus a kolem nášivky Obsessed. To se cení. Což mě připomíná, že Wino Wenrich hrál nedávno v Praze songy z Obsessed, Saint Vitus, Spirit Caravan a samozřejmě i ze své sólovky. Co je ještě zajímavější, rovněž na něj přišlo jen asi 60 lidí. Náhoda? Ve Zlíně nás bylo asi stopadesát.
Víte co, přátelé. Trouble i Pentagram hráli přídavek a nejdojemnější na tom všem bylo, že když se Bobby Liebling vracel říkal, že nás miluje a měl slzy v očích. Byl dojatý i přes malou účast, a to na mě udělalo opravdový dojem. Stařík Bobby byl prostě formát a pohodář vjednom. Vystoupení Pentagramu působilo opravdu originálně, autenticky, skoro až rituálně. Předváděli jsme před pódiem všemožné melancholické kreace a Bobby to na podiu také opětoval, jednou rockovým tenečkem a nejuhrančivějším výrazem, který jsme znali například z Bigg Bossových vystoupení, jindy dooomově osudovým pokleknutím s prázdným pohledem.
Odcházeli jsme s kámošem s euforickým pocitem skvěle investované pětistovky a já ještě s trofejí, tričkem Trouble. Směrem k domovu jsem se na Parkovišti ještě rozloučil s Michalem Jakubíkem a jeho přáteli, kteří jeli do Brna. Po cestě na Jižní Svahy jsme s Peťou ještě zpívali písně od Pentagram a strašili se svými grimasami kolemjdoucí, kterým můj kámoš říkal, že doom legenda stále žije. Probírali jsme Pentagram i přejmenování kapely na Deathrow a zase na Pentagram zpět. No měli byste nás vidět.
Doma jsem si vyslíkl propocené tričko Black Sabbath sundal hřbitovní kříže, abych v zápětí a beze sprchy usnul blaženým spánkem Další z nejryzejších koncertů, co jsem zažil a jsem moc rád, protože jsi nejsem úplně jistý, zda Bobbyho ještě někdy spatřím živě. Nevím, co na tohle řeknou profesionální rockoví žurnalisté, ale pro mě to byla jedním slovem KRÁSA!!! (8 10)
Napsal: Bob Lučan
2025 ©