Dějiny temně metalové hudby jsou plné zajímavých i skvělých kapel, ale málokteré dokázaly metalový underground dotáhnout do takových dekadentních rozměrů jako (Hellhammer, Celtic Frost) a Triptykon.

V tohle období, tedy v prosinci, už většinou mrzne a je všude sníh. Ale ve čtvrtek 8. prosince bylo příjemné, skoro až jarní počasí, takže jak dělané na kvalitní koncert ve zlínském stánku rockové a metalové hudby v MOR Café klubu. ...

Už jenom jak jsem se dozvěděl, že má být Triptykon ve Zlíně, vykouzlil se mi na obličeji lišácký úsměv. Hellhammer a Celtic Frost patřili od útlého věku v ranných osmdesátkách mezi mé nejoblíběnější extrémní spolky. Navíc švýcarské kapely měly vždycky svůj nezaměnitelný punc originality, jmenujme například Messiah, Samael nebo Coroner, které jsem zrovna před několika dny viděl na zimním Masters of Rock, takže vidět v jedno období tyhle legendární partičky bylo v jistém smyslu opravdové zadostiučinění, ale nepředbíhejme.

S kamarádem Honzou, s kterým se znám už zhruba od 89. roku, jsme se domluvili, že pro mě přijede autem a užijeme si spolu magický večer plný znamenitých fláků. Opravdu musím říct, že se tak i stalo. Faktem je, že jsme přijeli až před 20 hodinou, přičemž jsme maskované úleťáky Milking The Goatmachine s klidnou hlavou oželili, protože náš cíl byl víc než jasný. Jmenoval se Tom Gabriel Warrior. Kolem půl deváté začali svůj set švédští black metaloví Marduk. Tahle dnes už taky kultovní banda mě příjemně nakopla. Vlci vycházeli z pentagramů, tanky pustošily křesťanskou půdu. Severští ďáblové nádherně pošpinili i počestné fanoušky svým nesvatým křtem a dechem smilsta. Vše bylo pojato v ultra rychlém náboji, jen tu a tam se objevila středně tempová vsuvka. Mě nejvíc zaujal song z desky Opus Nocturne 94, jenž měl „bathoryácký“ rozjezd s tradičním krkavčím výkřikem - úáááááááá!!! Po skončení Marduk jsme vyšli na chvíli ven, kde jsem se zdravili se známými tvářemi s FB a taky s lidmi a přáteli, co znají stránky DekadenteMorfin. Došlo samozřejmě i na focení a diskuzi o Pekelném Kladivu zamrzlém v Keltském Mrazu.

Ten večer Satanova energie prostě hýbala našimi myšlenkami. Probíral jsem s vrstevníkama fošny Celtic Frost - Morbid Tales (1984) a To Mega Therion 1985, což byly dobové skvosty, jenž ovlivnily později black metalové, death metalové, ale i doom metalové následovníky. Slyšíme nějaké zvuky. ... Vracíme se přes bar znovu do sálu. Po zhasnutí světěl zaznívá intro a my věděli, že se na scéně objevují Ti, kvůli kterým jsme přišli. Ano Tripykon, jejich mystické siluety postav nám napovídají, že tady půjde o zcela odlišnou atmosféru, než měli Marduk. Už vidím Toma Gabriela Warriora v černé košili a vlněné čepici, ze které mu nedbala čouhají světlě prošedivělé vlasy. Jeho výraz se dá jen stěží popsat v reportu. Vypadá jako ze sci-fi komiksu, orlí nos podobný tomu mému evokuje Klause Kinského z hororu Upír Nosferatu. …

Jak zazněly tóny Procreation s Frostovského průkopnického alba Morbid Tales 1985, začala mi naskakovat pomalu husí kůže. Doomovou zatěžkanost střídala black metalová aura 80. let. Goetia vdechla život pokračování pod taktovkou Triptykonovského otevíráku, kytara jako by zprvu vystrkovala růžky a štíhlá, tmavovlasá basistka se jemně zavlnila. Nešlo si nevšimnout linkovací tužkou namalovaného obráceného kříže na jejím čele. Vzpoměl jsem si na Glena Bentona z Deicide. Drtivý dopad začíná, první slovo platí a druhé leze z gatí a tím prvním slovem bylo v tomhle případě slovo Satan!!!

Důstojná choreografie a sehraný tým lidí dělá z publikem divy. Šemhamfóraš!!! V téměř plném sále vládne výborná atmosféra, lidé jsou opravdu spokojeni, což těší i samotnou kapelu. Příjemné je, že pesimistický misanthrop - Wariorr se mezi songy na půblikum vřela usmívá. Sám jsem na něj mával, načež mě to oplatil dlouhým krásně ponurým pohledem, kdy se naše oči střetli, všiml si toho i můj dlouholetý kamarád. Bylo to jako osudové setkání beze slov. Když na mě ukazoval myslím, že mu bylo jasné, že jejich tvorbu opravdu znám a mám moc rád. Myslím, že jako třetí hřebík do „Kristova Těla“ byla kultovní skladba Circle Of The Tyrants z alba Celtic Frost - „To Mega Therion“ 1985. Fanoušci pařili jako o život, sám jsem se nechal dobrovolně unést, když jsem prodal svoji duši Ďáblu za tenhle geniální koncert.

Tomovy úškleby a arogantně suveréní úuuahhh se vám nikdy neomrzí. Je to profík a naprosto přesně ví, že má všechna ďáblova esa v rukávu. Euforie se stupňuje - Descendant z produkce Triptykon se táhl a plazil jak šestimetrová Anakonda, je to jako obřad, všechno je velmi spontání a nenucené. Publikům se nenudí ani u nejpomalejších rifů a oddaně třepe hárama, pokročilejší i pleškama. Tady je nutné, abyste hudbu Triptykon pochopili. Onu záhrobní zemitost, industriální hluky mohou lehce evokovat Black Sabbath, ale i Discharge nebo Godflesh. ... Přesto tolik experimentující s psychadelickou avantgardou.

Do Krypty Paprsků jsme se vrátili zase o pětadvacet let zpět do poloviny 80 let. Je až neuvěřitelné, jak tyhle v podstatě jednoduché skladby mají i po těch letech sílu. Tohle byl pětiúhelník a Satan zase víru zasel. Čas se naplnil The Prolomging strhuje dav do finálního projevu hustoty Dekadence a Underground vládne, alespoň ten večer určitě Tom zpívá tak temně a tváří se přitom, jako by neměl horní patro zubů. Tohle je skutečně pesimistická tryzna i když živě působí paradoxně velmi pozitivně. Bubeník umí, kytarista umí, basistka umí a fanoušek jen čumí. Skvělé!!!

Warrior jako by sděloval, naslouchejte pozorně hlasu mému, já uvedu vás v blízkost Pekla v neprostupném vesmíru. Vize HR Gigerova obrazu nepotřebuje další komentář. Tohle vystoupení je naprosto vrušující od začátku až do samého konce, každičký tón, zvuk i hluk působí tolik oduševněle a autenticky. Co může být pro někoho nesrozumitelné je pro Toma jako balzám na duši a přesně tak to mám i já.

Už na začátku jsem okukoval trička Triptykon a předtím trošku váhal. Jestli se mě ptáte, zda jsem váhal i po koncertě, odpovězte si sami. Faktem zůstává, že jsem v něm i spal. Celá kapela se na závěr chytla a uklonili se v téměř v hardrockovém duchu. Mimochodem Tom měl na nohou westernové koně a i když on sám nedělal zas až tolik pohybů, smetl, zfoukl předešlé party z naprostým nadhledem. Zase jsem jednou pochopil, že egoismus není hřích. Na celém setu Triptykon jsem skutečně pařil objímal se s lidmi kolem mě. Bylo to úchvatné na tolik, že poslední kapelu Kataklysm jsme si po prvním songu nechali utéct. Vím, že jsou to mistři kanadského death metalu, jen to už nebyl můj šálek kávy.

Tak jsem se s kámošem Honzou pomalu vytratili a naše pohledy říkali to, co jsem vidět chtěli, jsme viděli a předčilo to naše očekávání. Chvíli jsem se ještě bavili v autě, kdy poslední věty byly něco jako tohle už nám nikdo nevezme nebo vím, že Honza říkal, že to byl nejlepší koncert, co v MOR Café viděl. Já jsem tam viděl plno skvělých stylově i odlišných vystoupení WASP, Kreator, Napalm Death, Behemoth, Moonspell, Asia. ... Přesto zatím nejvíc mě zaujali doomový Pentagram s Trouble a právě 8. prosince letošního roku Triptykon.

Teď už věřím, že Underground má stále naději. Tak zase někdy brzo u dalšího koncertu. ...

Autor: Bob Lučan Dekadent

Hodnocení: nejlepší 1 2 3 4 5 odpad

Facebook Twitter

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno

Komentování tohoto článku je uzamčeno.

Jméno:
Heslo: