XIII. STOLETÍ 1.10. 2016 Brno klub Metro
Tohle není detailní report, jen takový rychlý náhled a fotky... pro DekadenteMorfin
Do Brna jsme ze Zlína vyrazili asi kolem 15 h a v 16 h už jsme byli na místě. Vyrazili jsme do centra, kde jsme měli sraz s několika lidmi. Docela mě vyděsilo, že na tak krásné architektuře historických brněnských budov je tolik reklamních spotů a všude plno fastfoodů. Mezitím, co jsme seděli i s Martinem Jechou na jedné z městských předzahrádek, kde se platilo pro jistotu za každé pivo zvlášť, aby host nevzal kramle, se ozvalo z mého mobilu pípnutí. Došla textovka od Ellen z Alvaréz Peréz. Odpovídám: jsme tam a tam... Do hodiny se Ellen i se svým Honzou objevili a zavedli nás do jiné, o něco komornější hospůdky, kde jsme prohodili pár slov a to nejen o gotické scéně, ale tak nějak celkově o životě. Kolem 20 hodiny jsme se s Honzou a Ellen rozešli. My jsme se přemístili do klubu Metro, kde už před vchodem na mě čekal netový kamarád Mira Černý, aby mě nepropásnul a uvnitř drželi fleka u stolu přátelé ze Zlína. Hned na začátku byl klub notně zaplněný a byl vzápětí v podstatě narvaný k prasknutí. K mání byly všechny věkové kategorie i všechny možné i nemožné ohozy. Je evidentní, že Třináctka má rozmanitou fanouškovskou základnu. Vzhledem k tomu, že jsem byl hodně posilněn už z odpolední procházky po Brně pivem a v Metru jsem pokračoval, přesný playlist nevím, ale Třináctka měla od samého začátku skvěle našlápnuto a zvuk byl rovněž slušný a gotické riffy se táhly klubem jako dekadentní vír. Zazněly všechny známé hity typu: Karneval, Justina, Elizabeth, Katakomby, ale i nové záležitosti z posledního alba Intacto jako Nebe pod Berlínem, u které jsem si pobrukoval text, kde figuroval i zesnulý David Bowie. Na Černou věž jsem už důstojně trsal u pódia. Petr Štěpán mezi skladbami výborně komunikoval s lidmi a Třináctce se po každém dalším vampýrském záhryzu vracel od fanoušků obrovský aplaus. Potěšilo mě i to, že se zahrálo i pro DekadenteMorfin. Atmosféra ten večer v klubu byla fantastická. Závěrečné přídavky, kdy se kluci vrátili dokonce dvakrát na pódium, hovořily za všechno. Myslím, že všichni, co ten večer navštívili brněnské Metro, byli na karpatskou výsost spokojeni a náramně si to užili. Faktem je, že já se v průběhu večera hodně bavil i s přáteli, se kterými jsem to dotáhl až do pozdně nočních hodin do afterparty. Rovnež musím poznamenat, že jsem neodolal tričku Werewolf. Na závěr ještě několik fotek s Petrem Štěpánem a taky prohodit pár slov s Pavlem o muzice. A potom už se kdoví kdy vyrazilo nočním Brnem k domovu. Ten večer jsme si to všichni náramně užili. Já tedy určitě ano... Tak zase někdy...
Bob Lučan DekadenteMorfin
2024 ©