
Aktuální rozhovor s Janem Chupkem – Vozíčkářem
18. 9. 2009
Na úvod mého rozhovoru s Janem Chupkem mým sousedem, kterého bych rád Vám představil co je to za úžasného člověka, který má v sobě hodně pozitivní energie.
Když jsem mněl tu možnost poznat nového souseda Jana Chupka, na první pohled jsme si oba padli do oka. Udělal jsem mu štítky, vzal ho ven do přírody a tím vše začalo.
Poznávat takové lidičky je úžasné, když Vám dávají možnost vidět svět jiným pohledem a tím jejich.
Ahoj Honzo, děkuji Ti za Tvůj čas na náš první společný rozhovor. Budu mít jen dvě otázky na Tebe.
Honzo, jak vidíš svůj život i tento svět ze svého pohledu?
Rád Ti na Tvé otázky zodpovím Tomáši. Tak já Ti můžu říct, že od jisté doby se mi změnil život, vlastně tím úrazem. Bylo to těžký, vlastně si člověk uvědomí, pak ty své možnosti. Prostě ztratit něco a zase získat pohled na ten svět jinýma očima. Třeba můj pohled je takový, že vidím lidi, kteří si ani neuvědomují, že se něco může stát a pak se to rychle změní. Na jednou cítíš, že potřebuješ, ještě někoho k sobě. Může to být partnerka, přítel někoho kdo Ti pomůže v banálních věcech, které sis nikdy neuvědomoval. Ale mohu říct, že spousta lidí, je teďka taková, že snaží se pomoct. Najdou se i opačné lidi, kteří odvrátí svou tvář a koukají se jinde.
Jak to vidím? Mohu říct: Často se mi stane, že bych chtěl vrátit zpět všechno. Pak si říkám, když už se to stalo, je škoda se tomu poddávat. Spoustu lidí myslí negativně. Život brát dál, prostě žít. Potká Tě možná něco horšího i lepšího. Pokud to nepřijde, tak žít na plno. Škoda nevyužít tuhle možnost. Když se stane něco zlého, tak najít v tom co můžeš otočit a najít v tom neštěstí i pozitivní. Málo komu se to povede. Já třeba dělám, že naučil jsem se mluvit s lidmi, naslouchat jim a být příjemný. Kdysi jsem byl frajerem a zjistil, že tudy cesta nevede, tak jsem zkoušel i pochopit lidi. Byl jsem na různých besedách i s dětmi a mluvily jsme o různých úrazech, co se může stát. Nebo viděl jsem mimo školní aktivity děti, které se věnují počítačům i jiným věcem, prostě chtějí nějakou aktivitu.
Honzo, na závěr našeho rozhovoru co vzkážeš našim čtenářům?
Já řeknu takhle, že nikdy neodhánějte od sebe lidi, i když si s nimi nerozumíte úplně. Nikdy nevíte, kdy je budete potřebovat. Spíž bych doporučil lidem, aby se snažily ve všem najít něco pozitivního. Protože ten svět je celkem takový depresivní a uspěchaný. Tak zkusit se někdy zastavit, trochu se ohlídnout. Jo stane se, že lidi si najdou svůj směr, pak už se neohlížej. Je dobré se zastavit a ohlídnout se.
Honzo, děkuji Ti za krásný rozhovor. Přeji Ti kolem Tebe samé úžasné lidičky.
Odpověď Honzy: Já také Tome.
Redaktor: Tomáš Chmel