BLACK HEAVEN – Rozhovor Part. 1

BLACK HEAVEN – Part. 1

Dříve jsme život vnímali příliš rychle a hekticky. Teď jsme ale po dlouhých letech zpět!

V druhé polovině devadesátých let byl doom metal dominantou domácí scény. Myslím si, že o všech podstatných partách jsem zde na Rumzinu už psal, a to včetně BLACK HEAVEN. Nikdy bych však nepředpokládal, že se tahle parta dá znovu dohromady a svůj comeback začne vydáním skvělého demáče „Heaven In Black“ na CD. Právě tenhle materiál dnes už patří do zlatého fondu doom metalu u nás, přičemž stávající sestava v podstatě „kopíruje“ line-up z onoho nejslavnějšího období. Nicméně je pravdou, že i po realizaci „Heaven In Black“ se formace dále prezentovala zajímavou produkcí, přestože už poněkud odlišnou. A jak to tenkrát všechno bylo? A jak to bude dál? O tom všem jsem vedl řeč s Tomášem Rakvicou (Tommy) a druhým kytaristou Jindřichem Ticháčkem (Nuclear).

Tommy, děkuji vám, že jste si na mě udělali čas. Začneme pěkně přímočaře. Co pro tebe osobně znamená realizace materiálu „Heaven In Black“ na CD? Kde se tato myšlenka vzala?

Tommy: Bylo to takové naplnění a dotažení projektu z roku 1993, který si jistě zasloužil co nejkvalitnější podobu, zvukovou i grafickou. Tato myšlenka se zrodila již velmi dávno, když jsem doma v šuplíku objevil DAT kazetu, na které byl nahraný původní master tape ze studia ASG. Tento digitální záznam jsem si nemohl pustit, jelikož nemám DAT přehrávač. I ve studiu už má tuto mašinku jen málokdo. Dlouho jsem této touze odolával a občas si pustil jen ten starý „nekvalitní“ záznam z audiokazety. A pak k tomu mému rozhodnutí přispěl určitě i Petr Korál, který již velmi dávno projevil zájem o nahrávku „Heaven In Black“ na CD nosiči, až bude „jednou“ k mání. Díky tomu jsem věděl, že existuje minimálně jeden člověk, který tento počin ocení! A tak bylo rozhodnuto. Underground devadesátých let nás naučil, že si vážíme každého jednotlivého fanouška, jeho opravdového zájmu o naši hudbu. V dnešní době to není samozřejmost. Takže byť by byl na světě jen jeden, tak ta práce stojí za to!

Remaster materiálu samozřejmě velmi prospěl. Demo mělo už v té době hodně slušnou kvalitu, přičemž současná verze všechno tohle ještě umocňuje. Jsi spokojen s tím, kterak nahrávka po dlouhých letech prokoukla? Musím říct, že mi spadla čelist. Pan Valášek je fakt kouzelník.

Tommy: Ano, Standa Valášek opravdu kouzelník je. Nicméně to hlavní, co napomohlo „prokouknutí“, to je samotná existence master nahrávky v digitální kvalitě, kterou jsme dokázali dostat z té DAT kazety. O to se postaral sám mistr zvuku Tonda Janů z tehdejšího studia ASG, jenž v roce 1993 tuto nahrávku zvukově režíroval. A použil k tomu dokonce tu samou mašinku, na které nám před třiceti lety master tape nahrál. Neskutečné! Vlastně vše bylo k dispozici jako před třiceti lety, nic se nezměnilo. Vše jakoby počkalo až na tu chvíli, kdy se bude tato nahrávka „restaurovat“. Tondovi patří velké díky! Ale ouha! Nebylo to bez komplikací. První věc na DATce byla částečně přemazaná a nebýt toho, že vyšla v digitální podobě na kompilaci Masters Of Czech Metal 2, tak bych tento projekt nemohl už nikdy realizovat. Opět musím poděkovat Petru Korálovi!

V jakém nákladu CD vyšlo? Dočkají se i příznivci elektronických formátů?

Tommy: 300 kusů CD. Na požádání můžu tuto nahrávku poskytnout i ve formátu WAV těm, kteří už přehrávač CD nevlastní nebo ho v životě ani neviděli.

Zkus nyní trochu zavzpomínat na úplné začátky? Vím, že jste dříve měli kapelu DAMATOR, která produkovala thrash metal, ovšem záhy na to přišli na řadu BLACK HEAVEN. Jak tento přerod probíhal? Takhle zpětně to vypadá, že se vše podstatné zrodilo poměrně rychle.

Tommy: Přesně tento pocit mám taky. Byli jsme v té době tak moc produktivní a vše bylo tak rychlé, že jsme během roku a půl udělali s DAMATOR jedno trashové a jedno deathové demo. A pak hned prvotinu BLACK HEAVEN. A tím, že jaksi přirozeně a nenuceně přišla změna stylu těch písniček, co se z nás sypaly, tak jsme to už museli nějak odlišit. Cítili jsme, že založení nové kapely bude to nejlepší. Z DAMATORU navíc tehdy odešel basák David Málek (v hudební branži později známý jako David Steel). To on byl v roce 1990 s Nuclearem u zrodu DAMATOR. Vzhledem k absenci jeho přítomnosti muselo zákonitě vzniknout něco nového. I to byl tedy další podstatný důvod, řekl bych. S Davidem jsem v mezičase pracoval ve zkušebně na „gothick“ projektu KARNER, ale zůstalo jen u příprav a zkoušení. Dnes už ten materiál nezůstal ani v mé paměti. Byli jsme produktivnější víc než se kdokoli stihl dozvědět.  Omlouvám se, pokud jsem odbočil od tématu. 

Úplně v pohodě.:) S DAMATOR jste vydali hned dva demáče, ovšem nepamatuji si, že bych na ně v té době někde narazil. Všechno překryl mimořádný počin „Heaven In Black“. Dají se tyto nahrávky ještě někde sehnat, resp. máš je ještě v nějaké formě doma?

Tommy: Nedivím se, my jsme tehdy hlavně hodně hráli a skládali, na reklamu a promo kolem kapely jsme moc čas neměli. Nikdo jiný, kdo by se tomu věnoval, se v našem okolí neobjevil. Nahrávky z roku 1992 „Nekrolog svědomí“ a „Dissenter“ samozřejmě mám na MC, i s původním originálním obalem. Nově jsem loni udělal převod do moderního formátu – dema jsou k dispozici ve WAV, případně v MP3. Hraje to tak, jak to hraje, s tím už asi nic neuděláme. I když, možná, i to by šlo vylepšit. V dnešní době jsou studiové možnosti úplně jinde než dřív.

Materiál „Heaven In Black“ sklidil na undergroundové scéně zasloužené uznání. Jak moc velké překvapení to tenkrát pro vás bylo? Tušili jste v té době už o „konkurenčních kapelách“, se kterými jste záhy utvořili jakési žánrové křídlo? Právě na tuto scénu se do dnešních dnů poměrně často vzpomíná.

Tommy: V té době nebyla možnost tak masivní reakce či odezvy jako dnes. Dnes je to okamžité a v nekonečném měřítku. Tehdy nebyl internet. Ale z reakcí, které se k nám dostaly, jsme byli potěšeni a více než překvapeni. Byli jsme utvrzeni v tom, že způsob, jakým to děláme, je ten správný. Když se to tedy někomu líbí. S kapelami našeho ražení jsme se občas potkávali na nějakém festiválku. LOVE HISTORY za námi dokonce jednou přijeli i do Zlína a u pivka jsme probírali naše budoucí plány. Inspirace byla vzájemná. Uvědomovali jsme si, že takových podobných kapel je u nás málo a myslím, že jsme tehdy vzájemně o sobě měli povědomí. S obdivným zájmem jsme sledovali práci druhých kapel. Nebyla v tom řevnivost nebo nějaká konkurence, to je nutno doplnit.