Bob Lučan: Zlínský, hudební sběratel a zakladatel blogu-webu DekadenteMorfin, kde prezentuje své články, recenze z velké části o gothic rocku, a temné scéně. Bob dělá i rád rozhovory s hudebníky, tak dnes bude předmětem on sám. Moravský Dekadent odpovídal naprosto přirozeně a pohotově na jeden zátah o své vášni ke gotice, i o svém blogu DM.

Ahoj Bobe, kolik let vlastně sbíráš muziku, a jak dlouho o ní, a nejen o ní píšeš?

Ahoj Simon, tak to nevím úplně přesně, hudební nosiče sbírám přes třicet let, intenzivně od mých čtrnácti, byl rok 1986 "kdysi poprvé okolí v tehdejším Socialismu všimlo, že semnou není něco v pořádku" hi,hi. V té době nejvíc frčeli mc kazety a LP desky, které se k moji radosti vracejí. Co se týká psaní, tak asi od začátku 90. let, kde šlo o různé tištěné ziny. Díky za poznámku, že nejen o ní ano, rád píši o různých věcech, nejen o hudbě, především o niterních pochodech. To jsou záležitosti, co mám doma uloženy v dokumentech, a nikdo o nich neví.

K tomu se sama naskýtá další otázka: Baví tě raději psát články, nebo recenze?

Jak kdy, někdy mě dokonce nebaví psát nic, a z toho sednu a napíši něco dlouhého. Dělám to pro potěšení, a podle toho k tomu i tak pristupuji. Pokud jde o články obcas je v tom i ventilování vlastních pocitů, nikoliv vlastní důležitosti, přesto vím, že na to otevírání sama sebe, jsem mnohokrát doplatil. Někdo má rád strohou informatiku, jiný hlubší poetiku, a potom je tam někdo, komu je to jedno. To je jako s punkem, z něhož ona gotika vzešla. Když o recenze, tak ty píši nejraději na kapely, alba co se mi líbí, protože hrozně nerad kritizuji, nebo když tak jen lehce. Co je trochu náročné, že se vyjadřuji k vícero stylům, a mnohdy to chce specifické hodnocení.

Co vlastně znamená název DekadenteMorfin?

Jak to říct: Dekadenci beru asi jako určitý druh úpadku a "zvrácenosti", a Morfin jako návykovou látku. Viz. logo natopýr na stříkačce. Což dohromady tvoří něco, jako lajcky řečeno návyk na úpadku a temnotě. To je DekadenteMorfin. Na druhou stranu, musí to nutně něco znamenat? Ten netopýr k té noci patří, vlastně to tak mají skoro všechny weby, nebo obaly Goth kompilací atd. Já jsem ho jen trochu upravil...

Budeš ještě pokračovat v kolekci Gothic Rock stále žije ?

Myslím, že asi ano. Je sice pravda, že o gotice už bylo vše řečeno, na druhou stranu gotická scéna stále pokračuje, a je tady plno nových kapel a já jsem u toho. Rád si je vyhledávám a poslouchám je. Někteří hrají víc moderně, jiní víc po staru, a potom je tady ta synth post-goth vlna, která čerpá od obojího. Musím říct, že se téhle alternativě nebráním, protože mě těší, že je tam spousty vlivů, co jsem měl a mám rád, a z toho vycházím. Proto mám stále o čem psát. Ano, Gothic Rock stále žije.

Co si myslíš o návratu vinylových desek?

U mě to je asi tak, že se o žádný návrat nejedná, protože já jsem vinyl nikdy neopustil. LP desky jsem měl rád jak v 80. tak i 90. letech. Analogový zvuk se nedá ničím nahradit. Poslouchám ovšem různé nosiče, včetně CD. Mám stovky goth orig CD a mám doma dokonce stále i zmiňované mc kazety. Pokud bych, ale přeci měl zmínit návrat vinylových desek, tak mě to těší především z důvodu, že dnes na vinylu seženu, to co jsem dřív nesehnal. Přesto desky sbírám od 80. let.

Posloucháš i jiné hudební styly, než ty co jsou spojeny s gotikou, a jaké máš zájmy mimo muziku?

Samozřejmě, nesmírně rád poslouchám jazz, jako John Coltrane, Miles Davis, Charlie Parker, a můj velký oblíbenec je Chet Baker. Poslouchám taky plno rock´n rollových, i popových zpěváků a hudebníků. Nat King Cole, Frank Sinatra, Elvis Presley, Doors, Cliff Richard, Roy Orbinson, Colin Vearncomb. Nesmíme zapomenout na country, jako Johny Cash. Jsem fanda i glam rocku 70. let Roxy Music, T. Rex, pochopitelně celé té Bowieho-Ziggy kolekce z konce 60. a začátku 70. let. Ono je to v podstatě všechno rock ´n roll, protože vše je nějakou formou propojeno. Vem si třeba sklabu In Every Dream Home A Heartache od Roxy Music: Bryan Ferry. Tu přezpíval jak Rozz Williams Christian Death, tak i Carl Mc Coy: Fields Of The Nephilim. Takže glam and goth do sebe přirozeně zapadli. Taky se poměrně hodně zajímám o vesmír, což s tím i trošku souvisí, Čtu knihy a různé publikace s touhle tématikou. Dívám se na dokumenty a přednášky o vzdálených galaxiích, hvězdách, exoplanetách atd.

A co metal?

Jo dobrý, sice už ho tolik nesjíždím, ale najdou se bandy co mě berou. Například stále dávám do přehrávače staré alba Celtic Frost, Bathory, Danzig- to už je spíše temné blues, taky se povedlo to poslední album Voivod, to je cosmos-prog jízda napříč celou galaxií. Vždycky jsem byl trochu podivín, v 90. letech mě bral alternativní metal, kde byli ty prvky funky jako Janne´s Addiction, Mordred nebo Faith no More...

Říká se, že si jeden z prvních gotiků v ČR, co je na tom pravdy?

Tak to nemohu vědět, tak starý snad nejsem, hihi. Přesto mohu říct, že když jsem v 80. letech domů dotáhl Bauhaus a Christian Death na mc kazetách, nikdo z mého okolí to nechtěl poslouchat. Pro všechny to tenkrát bylo depresivní, nebo psychadelické. Bylo to ovšem danné i tím ohraničením, což bylo na jednu stranu frustrující, ale zároveň tam bylo i jisté tajemno, něco získat. Většina kluků z mého okolí sbírali pouze metal, a potom tam byla ta strana Depešák?. Já jsem byl nejspíš někde uprostřed. Musím, ale říct, že jsem si říkal Goth už v 88. roku, což bylo na tehdejší poměry dobré, takže něco už pamatuji.

Posloucháš právě teď něco?

Ano, Bryana Ferryho já mu říkám král dekadentního popu.

Vadí ti na dnešní době něco?

Tak to by byl asi rozhovor spíš na jiné téma. Odpovím tedy zrychlenou formou, jsem člověk, který silně vnímá svoji duši, a dokáži naslouchat vnitřnímu hlasu. Pokud chceme žít v domech, ve městech, tak jsme součástí systému, a systém dokáže být krutý. Člověk je nucený bojovat. Nebudu se pasovat do role nějakého striktně čistě, jen duchovně založeného člověka, to přenechám Jardovi Duškovi. Přesto mohu říct, že se v rámci možností vyhýbám bankám, reklamám, a všemožným mediálním blafům, akcím, nabídkám atd. Jak to říct, aby to neznělo kýčovitě, ale asi bude, ale já to řeknu. Žiji si ve svém světě. Takže, když už film v TV, tak snad na ČT 2. Filmy si pečlivě vybírám, z nichž je větší polovina dokumentů. Nikomu ovšem nic nevyčítám, každý si svůj život řídí sám. Jak říkám žij a nechej žít.

Vraťme se zase na chvíli ke gotice: Myšleno gothic rock, post punk darkwave, dnešní goths. Je něco čím teď žiješ?

Ano, já stále něčím žiji, a něco objevuji. Přesto to základní jádro zůstává stejné. Každopádně z těch novějších kapel, aT už je to gotika, post punk, alternativní rock, ale i taková ta "post goth klubová scéna" se mi líbí kapely jako: The Slow Readers Club, The Exploding Boy, Principe Valiente, Geometric Vision, Soviet Soviet z těch temnějších například Portugalští Iamtheshadow… I když jsem rád, že jsem byl v 80. letech v podstatě u z rodu gothic rocku, tak musím uznat, že dnešní kapely hrají mnohdy, mnohem barvitěji a nedrží se jen zaběhlého temného schématu. Kombinují vlivy starších žánrů a dávají do toho i určitý humor a nejen vážnost což se mi líbí.

A které album tě za rok 2018 nejvíc oslovilo?

Tak to si mě lehce zaskočila, těch bylo víc, ale pokud bych měl říct jedno, za všechny, tak to bude určitě gotická klasika The Damned - Evil Spirits…

Kdy si byl naposled na koncertě?

Naposledy to bylo v Brně na kapelách Německých Golden Apes, Tureckých She Past Away a Výsměch, a ve Vsetíně, kde hráli moji kamarádi Výsměch, společně se skvělou cold wave-post punkovou, německou bandou Bleib Modern. Jsem, ale docela rád i stranou, a rád poslouchám muziku studiově, takže se občas potěším novým vinylem, který vím, že mi doma vydrží další roky. Nejsem žádný fantom, nebo tak něco, ale občas mám takové uzavřenější introvertní sklony, a tím se víc uzavírám. Navíc pro mě není prioritou vidět naprosto vše na živo. Viděl jsem stovky koncertů, i opakovaně a festivalů a stačí mi to. Až budu chtít půjdu. Dnes je toho hodně, a když vám někdo stále podsouvá, natož vnucuje stavíte se k tomu záporně.

Co se ti na stylu gothic tak líbí, že tě to drží tolik let?

Je toho hrozně moc, ta svobodomyslná individualita, hloubka různorodých pocitů. Taky určitá síla monotónosti, například když slyším tu typickou post-punkovou basu, a nebo ty chrastivé tóny kytar, tolik typické pro Leedskou scénu. I ten vývoj a současný rozvoj určitého minimalismu, je v tom ohromující síla. Navíc je úchvatné, že ačkoliv je muzika většinou temná nepaří se na ni, ale tancuje jako na diskotéce, což je fascinující. Tím chci říct, že i díky tak ponuré hudbě se dokážete nádherně uvolnit. Je v tom magie.

Kolik má DekadenteMorfin let?

Ani nevím kolik má let, ale asi moc, hihi. Upřímě tenkrát jsem ani nevěděl, že mi to tak dlouho vydrží. Nevím presně kolik tam chodí lidí, a zda to někoho zajímá, ale dle čtenosti stále chodí. Vzhledem k tomu, že to psaní mám na starosti jen já, a k tomu ještě devět skupin na FB, tak to kupodivu šlape. Navíc v tomhle hektickém světě, kdy jsou lidi roztěkaní, je tenhle blog stále takovým magickým místem odpočinku.

Měl jsi články a aktivity i někde jinde, než na svém blogu?

Jestli se to počítá tak v 90. letech v různých tištěných zinech, na názvy si už nevzpomenu. Taky v gotických novinách Trubadůr, a naposled recenzi ve slovenském časopise Populár, teda dnes už Nový Populár. Ještě jsem dělal pár přednášek na tohle téma, a taky některé úryvky z mých článků používali ve Zlínském rádiu. Potom nějaké ty texty pro kapely, a podobné věci, ale to už si všechno nepamatuji. V zásadě se tím sice jen bavím, ale dá to docela zabrat, jako že, ten temný bigbít beru docela vážně.

Nenapadlo tě vydat knihu, není škoda tolik materiálu plýtvat jen na netu?

Napadlo a mnohokrát materiálu mám doma spousty, který dokonce ani na netu nikdy nebyl, jen jsem asi líný to nějak dávat dohromady, a s tím i spojené náklady. Doma mám ovšem po domácku vylisovaných už několik knih, nebo spíš silnějších časopisů, ale to je bohužel jen pro vlastní potřebu. Určitě by nebyla od věci nějaká moje Goth ecyklopedie. Kdo ví možná k tomu ještě dojde...

Co tě tak fascinuje na těch 80. letech?

Co se týká hudby tak téměř všechno, a s tím i mnoho věcí v mém životě souvisí. Hledání se, dospívání a dnes vzpomínky, co ožívají. Například pro gotiku byla vytvořena v 80. letech ta nejlepší půda, v návaznosti na punk ze 70. let. Ovšem celá ta nová vlna z osmdesátek byla neskutečně pestrá, od synth popu, novoromantismu, ale i uměleckého popu, jmenovitě například Američtí: Talking Heads, všechno tenkrát hrálo do karet. Pro mě je nejvíc symbolickou kapelou 80. let: Norští A-ha. V 90. letech se objevovali další vlny, a dnes v roce 2019 mám pocit, jako by se vše tak nějak vracelo a vkusně propojovalo prostřednictvím nových, alternativních synth goth kapel. To byl taky jeden z impulsů, co mě na té nové krvi fascinovalo. Dnes je mnoho Italských synth-darkwave kapel, co jsou velmi kvalitní a ta Švédská scéna, je rovněž odzbrojující. A to všechno právě díky těm osmdesátkám. "Rodiče těm klukům pustili Duran Duran a The Cure", a bylo vymalováno. Jelikož né každý z dnešních mladých je hned exklusivním hudebníkem, vznikl z toho určitý typ minimal wave-dark popu, ale o to jde, nejde o žádné velké umění, ale o pocity, inspiraci a přirozenou návaznost. Já jsem sám rád, když někoho něco naučím, nebo když si podle toho jak napíši recenzi někdo danou desku pustí. Snažím se vytvářet určitou symboliku slovem, musí v tom být i trochu dramatičnosti. 80. léta to je můj domov, ale dnes je to taky fajn.

A co soudíš o webu Sanctuary?

Jsou dobří a mají individuální schopnosti, pamatuju si je od začátku, i následný vývoj. Nedávno jsem psal recenzi na jejich kompilační dvoj CD. Navíc mají báječné organizační aktivity. Ten koncert Gary Numena, to byla střela na branku. Trochu se stydím, že jsem tam nebyl.

Co vlastně znamená tvoje soukromá značka, Gothic Moravia, nebo přívlastek Gotický spisovatel?

Je v tom určitá symbolika mého vývoje, v souvisosti s hudbou, propojení s krajem, přirodou. Moje máma se narodila v Bílých Karpatech. Jsem z Moravy, kde se docela hodně poslouchá metal a vzhledem k tomu, že mým silným motorem života, je styl gothic, tak vznikl název Gothic Moravia. Je v tom ovšem ještě hlubší, řekl bych částečně i vlastenecký aspekt, což není u alternativního posluchače zcela obvyklé, ale vyjadřuji se k tomu právě ve stejnojmeném článku Gothic Moravia. Rozhodně se nechci bavit o politice, ta mě nezajímá. Pokud jde o pojem "Gotický spisovatel", je to myšleno, že nejraději píši o gotice, a mnoho mých článků má i to kouzelné slůvko v titulním názvu, ale hlavně snažím se tyhle pocity aplikovat i do různých příběhů, a do recenzí, zase vnášet ty osobní pocity. Tak jako můžeme mít gotické hudebníky, můžeme mít i gotické pisatele. Nic nikdo nemusí brát jako dogmata, na druhou stranu i naše zemička potřebuje nějaké ty legendy.

Máš nějaké přání v souvislosti s gotikou?

Jejda, tak aby byli všichni co tohle hrají, vnímají, produkují, zdraví a pokud bych si mohl něco přát, tak aby Sisters Of Mercy vydali ještě jedno album, hihi…