Nedávný Rozhovor s Lídrem XIII. Století

Rozhovor s Petrem Štěpánem

Zajímavý rozhovor s Petrem Štěpánem - leaderem nejvýznamnější gotic-rockové tuzemské formace, skupiny XIII. století. Interview se týká nejen současnosti a budoucnosti kapely, ale také pohledu Petra Štěpána na gotic-rockovou scénu. Dozvíte se také něco o tom, na čem nyní pracuje, co čte a co se děje kolem něj... Čtěte toto interview.

Petře, gothic rock vznikl někdy na začátku osmdesátých let jako součást punkové subkultury, jak jste se ke gothic-rocku dostal vy?
Bylo to ještě za minulého režimu. Hráli jsme jako punková kapela H.N.F. Nahrávky se přes železnou oponu dostávaly obtížně. Poslouchali jsme Dead Kennedys, Sex Pistols, Exploited … Někdo tehdy donesl desky: Bauhaus, Siouxsie, Mission, Sisters of Mercy, Nephilim … Zvuk, atmosféra a hlavně výpověď těch skupin nás naprosto uchvátily. Bylo to něco nového, co nadále ovlivnilo můj život a vnímání hudby. Jsem svým způsobem vděčný za to, že jsem zažil původní a nezkalenou éru punku a gothic.

Kdy byl podle vás zájem o tuto muziku největší?
Bylo to v dobách největší slávy skupin Sisters of Mercy, Mission a Fields of the Nephilim. V letech 1985 – 1992. Jejich skladby bouraly žebříčky hitparád, alba se prodávala v obrovských nákladech a jejich tvorba se promítla do vývoje mnoha skupin. Tím, že byli tak populární, upoutali pozornost nových fans, zpřístupnili gothic rock širokým masám posluchačů. Jejich písně jako : Wasteland, Moonchild a Temple of Love znal tenkrát téměř každý. Rocková hudba dostala novou dimenzi a já osobně to chápu, jako poslední éru rocku vůbec. Nebyla tak silná jako punk, i když z ní vycházela. Od těch dob už nic tak zásadního a v takové síle nepřišlo. Rock n roll se vyčerpal a po padesáti letech od svého výskytu zanikl. Stal se z něj jen produkt a zábava, kde venkovní forma vždy přebíjí obsah. Umělci už netvoří, chybí jim hlubší motivace a upřímnost výpovědi. Opičí se jeden po druhém, podbízejí se a chtějí být hlavně rychle slavní. Ve všech žánrech vyrábí jen tendenční hudbu, kterou očekává právě módní trh a bojí se experimentovat. Gothics byli poslední.

A nemrzí vás, že jde někdy u některých posluchačů jen o jakousi snahu odlišit se od ostatních, neberou tu hudbu vážně a po čase z toho vyrostou?
Netýká se to jen posluchačů, ale i skupin. A také to platí na všechny ostatní rockové žánry. Já nevím. My jsme tenkrát věřili, že hudba dokáže změnit svět a že rock něco znamená. Koupit si desku – koupit ji na ilegální burze, kde každou chvíli hrozilo, že ji rozežene SNB – to byl luxus. Zajít na koncert – pokud nebyl na poslední chvíli zakázaný – byla událost. Nebyl žádný internet, mobily, počítačové hry a všechny ty kokotiny co jsou dneska. Chtěli jsme být hlavně spolu. Chodilo se hodně do kina, zajímavé knihy jsme si půjčovali, protože se jen zřídka daly koupit, ale hlavně jsme měli muziku. O všem jsme vedli sáhodlouhé rozhovory a diskuse v hospůdkách a kavárnách odkud nás nevyhodili kvůli tomu, jak jsme oblečený. Ale nemyslete si, ani na západě neměli rockeři na růžích ustláno. Dnešní generace jsou jiné. Vše je povrchní. Bez obsahu, bez výpovědi. Punks a novoromantici to o sobě říkali taky, jenže to bylo prostředkem, jak se vyjádřit – a oni byli tvůrčí – uvědomovali si tu šeď. Jsme ztraceni v šedi – zpívali Visage. Gothics hledali útočiště v odvrácené straně duše, poezii Edgara Allana Poea, vampírských litaniích, chladu vesmíru a obrazech apokalypsy způsobené člověkem. To vše smícháno dohromady vyústilo do jakési svérázné temné filozofie charakterizující tento žánr. Ovšem jeho neoddělitelným znakem, byl především velice specifický zvuk a procítěný přednes jeho skupin. Dnes si nikdo nic neuvědomuje. Je to doba bez rebelů, která se tváří, že je všechno v pořádku.

Jsou i lidi, co z toho nevyrostou - respektive, tímto stylem žijí, gothic rock a svět kolem tohoto žánru je jejich životní filosofií. Znáte hodně takových? Jak je dle vás na tom české posluchačstvo s posloucháním gothic-rocku, gothic-metalu a jiných podobných žánrů spojených s gothickou subkulturou?
Takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlel. Nedělím lidi na gothic a negothic.

Co bylo spouštěcím motorem pro návrat XIII. Století na koncertní pódia po více než čtyřleté pauze?
Věk – dokud ještě můžem.

Jezdíte hodně hrát do Polska - letos - Wroclaw, Zabrze a koncem července také po letech i polská Castle Party. Těšili jste se tam? Respektive - jak tam dopadlo vaše vystoupení?
Těšili jsme se moc. Mám rád atmosféru tohoto festivalu. Obdivuji pořadatele, jak dokáží malé zapadlé městečko a starý hrad proměnit na třídenní gotické setkání. O kapely je perfektně postaráno. Vynikající zázemí, servis, catering i soukromí pro účinkující. To vše bez incidentů při návštěvnosti překračující 5000 lidí na den. Nikdy nebylo snadné se na festival dostat. Letos zvlášť, protože již měli plno. Otevírali jsme večerní blok, ale slunce ještě naplno pálilo přímo na pódium. Když jsme vylezli a začali hrát, tak během první skladby se v publiku rozvinul obrovský transparent s nápisem: Welcome back XIII. století! To bylo úžasné přivítání. Myslím, že hovoří za vše. Koncert byl vynikající. Bohužel s posledním úderem paličky brácha za bicími totálně zkolaboval. Z toho prudkého slunce a dlouhé cesty. Padl do mdlob, když sestupoval z pódia, kde jej naštěstí zachytil náš duchapřítomný řidič. Ještě že tak a brácha si neublížil. Po nějaké chvíli byl v pořádku, ale všechny nás to vyděsilo.

Jste v Polsku jednou z nejoblíbenějších kapel na tamní gotické scéně. Jak jste toho docílili? Čím si to vysvětlujete? Jste tak dobří?
Ano. A polská scéna je k nám velmi vstřícná. Myslím, že je to oboustranné. To není jako u nás. Poláci tolik nechytračí, nekritizují, nejsou tak arogantní a s publikem se dobře pracuje. Čechy musíš pořád do něčeho nutit – Jsem tady, tak mě bavte. Samozřejmě není vše vždy úplně ideální, ale naše postavení na scéně polské a na české se nedá vůbec srovnat. Jednak tam gotická scéna je – u nás není. Jsme pro ně pořád zahraniční kapela a koncerty jsou skutečně událostí. Nedávno jsem měl soukromou schůzku s ředitelem našeho hudebního vydavatelství a ten mi oznámil, že všechna naše alba vyjdou v licenci v Polsku s částečnou distribucí do Německa. Mám z toho velkou radost, zároveň se nemohu zbavit dojmu, že to přichází trochu pozdě. Naše hudba se tak dostane k mnohem více lidem. Jasně, někdo by řekl: No a co ? Ale ubezpečuji vás, že v zahraničí naše věhlasné skupiny a zpěváky, až na pár ojedinělých výjimek, nikdo nezná. Co se hraje v Čechách nikoho nezajímá, natož aby vydal v licenci zahraničního interpreta.

Aktuálně je asi nejvíce příznivců tohoto hudebního stylu v Německu. Neplánujete zajet i tam? Dostat svojí muziku do tamního povědomí?
My tam v povědomí už jsme. Setkal jsem se s mnoha muzikanty, když jsme s německými kapelami vystupovali. Je to trochu jinak. Německá gotická scéna za poslední roky velmi zmutovala. Změnila se do jakési podoby, která se mi nelíbí. Podle mě už není žádný důvod ji ještě nazývat – gothic. Pohltila do sebe všechno od elektro popu až po folk metal a ztratila tak svoji vyhraněnost – typickou pro funkčnost každého nezávislého a progresivního proudu. Kvantita vydávaného množství nahrávek se samozřejmě odráží na kvalitě. A ta je vlivem nesmyslného zaplácaní trhu zcela bezvýznamnými a průměrnými nahrávkami velmi nízká. Dnes už jsme o hraní v Německu ztratili dominantní zájem – což však nevylučuje, že tam můžeme někdy v budoucnu koncertovat. Už to pro nás ale není tak důležité. Momentálně nic takového v plánu nemáme.

V roce 2004 vyšlo vaše poslední regulérní album Vendetta. Jak se nyní s odstupem času dle vás toto album ujalo mezi lidmi? Jaké jsou na desku ohlasy?
Nevím, nezajímám se o to. O XIII. století často mluví a píší lidé, kteří o nás nic neví. Pro nás je důležité, abychom s albem byli spokojeni především my, jako kapela a já coby autor. Vím, že hned po vydání napsal velmi dobrou charakteristiku i vysoké hodnocení alba Vendetta publicista Petr Korál. Mohu mluvit jen za sebe. Vendetta je album na které jsem velmi hrdý. Je to jedna z mých nejotevřenějších výpovědí. Hudebně kráčí napříč všemi polohami gothic rocku. To mi umožňuje vyjadřovat se skladatelsky i osobně v širším spektru. Ve vývoji XIII. století bylo téměř stejně zlomové jako Metropolis. Tím, že hudba XIII. století není hned přístupná a pochopitelná na první poslech, tak lidem často trvá delší čas než nové písně vstřebají. Ty pak ale mají o to větší stabilitu a životnost. Vzpomínám si na vydání alba Metropolis. Byli jsme na něj všichni strašně hrdí. Natáčení bylo úžasně harmonické a po mizerném období alba Ztraceni v Karpatech, jsme se cítili opět jako kapela. Když jsme zahráli poprvé naživo Fatherland – byla to katastrofa. Publikum stálo, jen zíralo a na konci absolutně bez reakce. Po roce až dvou jsme zahráli Fatherland znovu. Reakce byla naprosto opačná. Lidi se mínili zbláznit – refrén zpívali s námi a dnes patří Fatherland k nosným hitům XIII. století. To je právě to s čím už dnešní skupiny nepočítají, a ani neumí pracovat. Chtějí všechno hned a tak vyrábějí lehko stravitelný brak. Spousta skladeb a často i celých alb musí dozrát, potřebují čas, aby je publikum přijalo.

Je možné letošní rok očekávat nějakou další řadovou desku? Případně kdy?
Natáčení nového alba XIII. století bylo pro tento rok definitivně zrušeno. Je odsunuto na neurčito.

A co nějaké živé DVD z letošních koncertů? Nebude?
Určitě nebude. Pořízení kvalitního živého záznamu a výroba DVD jsou velice nákladné. Firma můj návrh okamžitě odmítla a ani se jim nedivím. Prodej nemůže zaplatit náklady. Češi jsou známí výpalkáři a jak známo tyto kopie likvidují trh. Lidé si prostě neuvědomují, že tím podrážejí skupinu. Když se totiž nezaplatí náklady na současné album, skupina pak těžko prosazuje realizaci nového. Naštěstí XIII. století v tomto postavení není, co se týká CD alb. S DVD je to jiné. Kromě toho mám raději, když je DVD pestřejší v nabídce. Tedy rozhovor, dokument, něco z koncertu, klipy, fotogalerie. Ruku na srdce – kdo dnes, zvlášť z dnešní zbrklé generace dokáže v klidu sledovat a vychutnat 90 minutový záznam koncertu? I pro presentaci a představení kapely, je po mé zkušenosti lepší, pestřejší nabídka menu.

Máte možná na mysli dvě DVD – Gothic after midnight (2006) a – History and Rarities (2007), která vznikla pod značkou New dark division ( což je vlastně částečné oživení Heretic Records, značky, pod kterou XIII. století dříve presentovalo své demo a rare nahrávky).

Ano. Je to vlastně parta nadšenců, kteří nemají s XIII. mnoho společného, ale společně jsme dokázali tato DVD realizovat. Obsahují hodně archivního a historického materiálu a tím pádem jsou náklady nižší než u live záznamu koncertu. Jsem za ně moc rád, protože představují XIII. století osobní a upřímnou formou. Tato DVD, ale nejsou v celoplošných nabídkách. Jde o rarity, které se dají pořídit pouze na objednávku.

Jakým směrem se bude ubírat další tvorba XIII. století, bude více elektronická (myšleno samply, počítačové digitální zvuky) nebo spíše instrumentální?
Otázkou spíše je, zda vůbec nějaká další tvorba bude.

Co nyní posloucháte? Co nyní čtete?
To se u mě stále mění. Momentálně tu mám alba:
Nick Cave – Dig Lazarus, NFD – Deeper Visions, Einsturzende Neubauten – Jewels
Hudební – DVD – Laibach – Volk a Fields of the Nephilim – Paradise regained
Právě dočítám Meditaci a kreativitu od Davida Lynche a dlouho sháněnou
Filozofii Andy Warhola. Chystám se na knihu o skupině The Clash.

Petře, jací jsou vaši oblíbení básníci?
Baudelaire, Poe, Shelley a William Blake. A to nejen pro jejich dílo, ale i pro jejich život. Velmi zajímavé osobnosti.

Na čem nyní pracujete? Jako kapela i jako jednotliví členové...
Za ostatní členy mluvit nechci, to je otázka pro ně. Mohu jen zmínit, že každý hraje ještě ve dvou až třech dalších kapelách. Jako kapela nepracujeme na ničem, protože se obtížně scházíme a jsem rád pokud máme před koncertem alespoň dvě zkoušky.
Já osobně právě chystám k předání master a podklady pro vydání dalšího CD HNF - Nová Drákulomania a Hororový věk, které by mělo vyjít ještě letos do vánoc. Album volně doplňuje již vydaný 3CD BOX HNF – Na barikádách z popelnic, který vyšel letos na jaře. Z obojího mám opravdu velikou radost a chápu to jako veliké zadostiučinění za HNF. Krom jiného ale pracuji především na své nové knize. Obsahuje básně, eseje a povídky a některé dosud nepublikované texty.

Foto: ze stránek kapely (autor: Mariusz Fabin)

Autor článku: David Havlíček