ROZHOVOR S BOBEM

VELKÝ ROZHOVOR S BOBEM

„To je rozhovor s Bobem, nikoli rozhovor o gothice. ...“

Zlín – rockové město plné častých hudebních událostí, filmového festivalu, také město obuvi, červených baťových domků a v tomto období slavné Barum Rally. Právě tady, respektive tenkrát ještě ve městě Gottwaldov, se narodil v roce 1973 blonďatý klouček Bob, celým jménem Bohumír Lučan. A jak už to tak v životě bývá, dítě roste a již v předpubertálním věku se zajímá o všechno kolem.

V roce 1983 malý Bob dostal desku Black Sabbath a zhruba v té době už si začal vyměňovat kazety s dětma ze školy. Šlo zejména o ranné nahrávky Joy Division, Davida Bowieho, Iggyho Popa, „caveovské“ Bad Seeds, Alice Coopera a další. Intenzivně se o hudbu začal zajímat a sbírat ji asi tak od svých dvanácti let. Když si v polovině osmdesátých let počmáral penál i aktovku logem Kiss a Twisted Sister, začala mu být i komerční škatulka hard rocku a vizuálního shock a glam rocku těsná. Jeden kluk z baráráku donesl Death Cult, Skeletal Family, Red Lorry Yellow Lorry, Bauhaus a Christian Death. ...

Jeho kamarádi tvrdí: Byl tím úplně posedlý. Stále nám cpal The Cure, Sisters Of Mercy, Fields Of The Nephilim a Mission. My jsme přitom poslouchali metal, i když Bob také poslouchal metal jako Celtic Frost, Venom, Bathory, Sodom s námi, také nám do toho ale vnucoval popík. „Poslechněte si tohle, jak je to melancholické. ...“ Většinou šlo o jednu z jeho popových desek Talk Talk nebo A-Ha. Když poznal Nephilim, Sisters a Bauhaus, nebylo s ním vůbec k vydržení. Žil si ve svém potemnělém světě, ve kterém hrál od roku 1987 hlavní roli Valor z Christian Death. Prolízal burzy, brouzdal do všech alternativních noise proudů. „Mám zase další Pixies a SWANS!“ ...

Šestnáctiletý Bobin pozoroval v letech 88, když stáli na jedné straně barikády Depešáci a na druhé Metalisti. Tenhle boj už tenkrát prožíval zlatou střední cestou. Bez problému nalepil popový plakát A-Ha vedle plakátu trashového Kreatoru. Protože měl rád gothic rock i např. hard core, vyhovoval mu například vývoj Carnivore k Type O Negative nebo Misfits k Danzig. Bylo mu bližší slovo objektivita než ortodoxnost, ale v jeho srdci měl nejcennější místo vždy gothický rock, zejména model už zmíněných Fields Of The Nephilim. Jestli je tomu tak i dnes, se snad dozvíme z rozhovoru.

Pro mě byl Bohumírek, ještě než jsem ho poznala, nevyzpytatelný. Do svých článků dává best of stavů své mysli. Asi málo kdo umí poskládat ze svých myšlenek článek, který ve finální podobě ještě dává smysl. Vždycky mně bylo záhadou, jak dokáže definovat pocity, které má při poslechu desek například kapely Christian Death. Jak dokáže pocity popsat slovy, pojmenovat je a ještě zároveň napsat příběh s recenzí. Na internetu je mnoho pisatelů, ale ne každý si dokáže vytvořit svůj vlastní styl.

Ahoj Bobe, jak se máš? Jsi připravený na rozhovor?

Ahoj Luci. No, já nevím. (ÚSMĚV) Mohlo by se maličko ochladit, protože ve Zlíně jsme si sluníčka užili už dost. ...

Léto a prázdniny se nezadržitelně blíží ke konci, které kapely Tě nejvíce oslovily na některém z letošních festivalů?

Tady mohu pohotově odpovědět, že mě z letošního Masters Of Rock nejvíce zaujal nedělní set kanadské kapely Voivod, která v průběhu minulých let do své tvorby absorbovala všechny mé oblíbené styly. Líbil  se mi ještě Tiamat a Blind Guardian. Pokud bych se ještě mohl vyjádřit k produkci švédských Deathstars, tak svojí zprofanovanou rádoby show na mě spíše působili jako hybrid legendárních Mötley Crüe přestříkaný růžovo černým glam industriálním sprejem.

Je něco, co jsi objevil nového, co Tě zaujalo v posledním roce? Nebo je něco, na co jsi zapomněl a teď jsi si vzpomněl? (ÚSMĚV)

Řeknu Ti to takhle. Předpokládám, že narážíš na muziku. Pokud jde o nové věci, tak mě z mého pohledu mohou zaujmout už jen nová alba starších kapel. No a druhá část otázky. Je pravda, že občas ve své sbírce objevím věci, na které jsem zapomněl, ale jsem rád, že je mám. Mohlo by jít například o kompletní diskografii britských Bolshoi, právě u tohoto rozhovoru poslouchám jejich desku Bigger Giants. Dále by to mohli být Play Dead a k čemu se opravdu rád vracím, je termín indie alternative rock jako Pixies, Dinosaurus Jr. nebo uměleckou družinu tohoto stylu Sonic Youth. Vytvářím si tak zvané svoje undergroundové samostudium a rád hudební žánry měním.

Co Tě naopak zklamalo?

Neřekl bych, že mě něco konkrétně zklamalo. Ale jedna nejhorší deska za několik posledních let je Gods Of War od Manowar. To je pro mě absurdní forma „haleluja nacionalismu“ a vrchol onanie vlastní hudbou.

Někde na internetu jsem četla, tuším, že to bylo pod článkem o českých kapelách z 80. let, jaký že je podle autora článku rozdíl mezi punkem a post punkem, údajně v tom není rozdíl, protože lidé nazývají post punkem to, co neumějí jinam zařadit. Řekneš čtenářům jaký máš na to Ty názor?

Pokud se mě ptáš na to, jaký já osobně vidím rozdíl mezi punkem a post punkem, tak jsem post punk vždycky bral jako určité zpomalení punku, které se i koncepčně přetavilo z anti sociální politické sféry do sféry trochu mystické, tajemnější a básnické. Osobně jsem to viděl jako inteligentnější a řekněme melancholičtější punk, ale myslím, že jde spíše o individuální pocity. Návaznost gothic rocku z kraje 80. let byla přirozená, ale kdo ví dnes s určitostí, jak že to tenkrát bylo? Punkové kapely se přeorientovaly do mystičtějších poklidnějších vod, alespoň já to slyším, tak jsem bral Siouxsie And The Banshees nebo Joy Division byli pro mě určitou zasmušilejší odpovědí na Buzzcocks a naopak byli takoví, kteří sešlápli plyn k podlaze a začali pomalu definovat styl hard core. Jmenujme Dead Kennedys, G.B.H., Exploited.

Vzpomeneš si ještě, proč vlastně vznikl Tvůj blog www.boblucan.bloger.cz?

Vlastně přesně nevím, kdy vznikl, ale budou to asi 8 let. Řekl bych, že v době, kdy vznikal, tak to bylo především díky nepřesným a neúplným informacím v souvislosti s gothic rockem, které zaplavovaly internet. To jsem napsal článek Gothic rock stále žije. Tenkrát se mi nelíbila ta kombinace s metalem, všemožné pózy a módní vlivy, což se mi nelíbí dodnes.

To už ani nemusíš řešit. Ale když si zmínil článek Gothic rock stále žije, jak se Ti v průběhu času jeví?

Co na to říct? Ve své době, kdy byla určitá část populace špatně informovaná, určitě splnil svůj účel a odstartoval další podměty k psaní.

Připadá mi ale, že když se holky dočetly, že Ville Valo, Within Temtation, Nightwish a mnohé, mnohé další metalové soubory nejsou gotika, začaly své internetové stránky přetvářet ve víc true goth a old shool batcave. … Dnes už je to sice dávno pryč, velice jedno a mnohokrát proprané, ale viděl jsi to stejně?

Jo, jo.

Na to navážu další otázkou, že v posledních letech spoustu rádoby gothických serverů zaniklo, určitě jsi to také prokoukl. (ÚSMĚV)

Ano, přežívají jen ti nejsilnější. Proto také i když mám nejraději gothic rock a spřízněné styly, je pro mě vždy z objektivního hlediska výhoda, že těch stylů mám rád více. Vždyť proč jen z rádoby ortodoxních důvodů se ochuzovat a nepřiznat sám sobě, co všechno mám rád. Mě by to ani nenapadlo. Je logické, že pokud náctiletá dívka začne dělat stránky ryze na téma Batcave, tam za chvíli nebude mít co dávat. Co víc, že to málo, ktéré už tam má, samozřejmně musí odněkud opsat. Proto většinou vyšumí. Dnes i spousty mladých lidí nosí profláklou klišovitou módu, plno symbolů, na které pohlíží pouze z módního hlediska a ve většině případů ani nevědí, co znamenají. Je to stále dokola. …

Bobe, proč právě Blog a né Web? Tvé články jsou hodnoceny většinou kladně i díky způsobu psaní. Co nám k tomu řekneš?
Jako Blog to před léty začalo a bude i nadále pokračovat. Myslím, že není blog jako blog. Jde spíš o to, zda se serveru věnuješ či nikoliv a já se mu věnuji. Navíc je mnohdy přehlednější, než některé z webů. Přece to není v tom, zda máš blog nebo web, ale je to v tom, zda jsi schopen něco lidem poskytnout a o to já se alespoň snažím. Znám spoustu gigantických webů, ve kterých si já osobně ani moc nepočtu, protože mají velké množství přispěvovatelů a převládá kvantita nad kvalitou. Řekněme jen čistě strohá informativnost. Když napíši článek nebo recenzi, snažím se rozdělit se s čtenáři o autentický prožitek z dané hudby, kterou jsem právě poslouchal. Netvrdím, že každý je stavěný číst nějaké filosoficko-básnické rozbory, zvlášť v dnešní době, přesto můj emocionální výklad má vždy své opodstatnění. Možná právě proto, v jaké době to žijeme. Proto se pokouším i pročistit ve svých článcích systém trochou netradičního poetismu. V neposlední řadě mají naše stránky jako blog řekněme určitou zažitou tradici a v tom chci i nadále, pokud vše půjde, jak má, pokračovat. …

(by Olivie)

Vím, že už jsi mi to vyprávěl, ale možná bude čtenáře blogu zajímat, jak vznikl titul „Goth“ a kdy vůbec? Dodnes zdobí Tvoji mailovou adresu i jmenovku na dveřích. …

Tohle vzniklo už opravdu dávno a dokonce to vím přesně. Bylo to v roce 1990, v té době jsem hodně poslouchal Damned, Bauhaus, Christian Death a symbolický trojlístek Sisters, Nephilim a Mission. Internet tenkrát u nás nebyl a díky nahrávkám z LP desek a především z MC kazet, kdy se věci hůře sháněly, mělo všechno daleko tajemnější atmosféru. Takže zejména gothický rock pro mě před dvaceti lety symbolizoval přesun do magického světa mysticismu, ale díky punkové minulosti i určité revoltě proti systému a z toho jako zkratka z GOTHIC vzniklo GOTH. Ačkoli to z dnešního pohledu zní neuvěřitelně, bylo to tehdy originální. Bylo mi kolem osmnácti a chtěl jsem něco ke svému jménu. Uplynulo už pár let a stále to tam mám. Slova jako subculture a second generation mi nic neříkají. … První díl Gothické zpovědi vznikl kolem roku 1993 a zrovna GOTH tehdy bylo originální, zahalené aurou tajemna. Já tam tenkrát stál a dnes už to měnit nebudu.

Co pro Tebe gothický rock tedy znamená dnes?

To je dobrá, ale z dnešního pohledu už těžká otázka. Gothický rock pro mě znamená zejména vzpomínky na gothický rock. Z dnešního pohledu je to už módnost a trendovost, že už to ani módní není. Co k tomu říct. Ty vlny už jsem přestal počítat dávno, já znám ty moje původní. …

Pěkně řečeno. Tvůj blog zasáhly řádky nejrůznějších změn. …

Ano, změny nejenom desingu, ale i co se sekcí týče.Roněž mají naše stránky název "DekadenteMorfin" vzhledem k tomu,že se chceme více zaměřovat na gothic rock a death rock.Přibyly další sekce, pro mě je hodně důležitá sekce Tuzemská půda, kde se snažím prezentovat české, zejména undergroundové kapely. Určitě bych ještě vzpomenul na sekci Lidé a zajímavosti nebo Knihy, Literatura, kterou má na starost moje přítelkyně Lucie. Jinak se blog tradičně skládá z článků, recenzí, rozhovorů a vše možných poznámek.

Poslední dobou na blogu přibylo opravdu hodně článků. Kde bereš tolik inspirace k dalšímu a dalšímu psaní?

Dobrá otázka. Především je to, jak už jsem říkal v minulosti několikrát, životní zkušenost. Hudbě se tedy jako sběratel věnuji opravdu dlouho. Moje příběhy se většinou rodí jakoby náhle, jsou to určité vnitřní pocity, myšlenkové pochody, které do sebe postupně zapadají. Někdy zrealizuji na jediném dojmu celý příběh, jindy koukám do zdi a piji kafé. …

A co pokračování Gothické Zpovědi? Psal jsi, že první díl už byl zpracován v roce 1993. Na Tvůj blog byl dán až o spoustu let později. Pokud jde o nový díl Gothické Zpovědi, myslím o 6. pokračování,  jak to tedy vypadá?
S Gothickou Zpovědí jsem nikdy nevěděl, jak to vypadá. Rád bych napsal šesté pokračování, ale je to pro mě i trošku osobní záležitost a chce to, řekněme mnohem více zodpovědnosti. Ono skloubit určitý příběh, aby navazoval na předcházející a byl propletený hudebním výkladem, poetismem, fantazií a zároveň životem, Láskou i nenávistí není jenom tak. Ještě samozřejmě existuje i riziko, že tahle koláž není správně pochopena. Přesto Gothické Zpovědi byly vždy přijaty moc pěkně. Jesti napíši 6. díl? Nech se překvapit?

Máš nějaké vzory v souvislosti se psaním?

Pokud vím, tak žádné konkrétní vzory nemám, protože většinou nevím, jakým způsobem budu další článek psát. ...

Je až neuvěřitelné, kolik jsi schopen napsat článků jen tak a z různých hudebních žánrů, ještě propletené s fantazií a životem. Píšeš o čemkoli a Tvůj rukopis je evidentní.

Moje články jsou vždy ruku v ruce s mými pocity, když jsem podrážděný, mám chuť napsat něco o punku nebo hard core, když jsem pozitivně naladěný, většinou se uchýlím k psaní komornějších povídek. To potom vzpomínám na pop 80. let nebo metal.

(by Olivie)

Vždy, když píšeš o minulosti i archívu, propleteš to ještě součastností. Co se mi na Tvém přístupu líbí je, že i když jsi stylový odborník, máš stránky různorodě propletené.

To se mi právě také líbí. Znát mapu, po které se můžeš pohybovat a přitom ale nesedět jen na jednom stylu. Navíc je tahle pestrost pro lidi určitě mnohem zajímavější.

Doporučil by jsi čtenářům nějaký koncert a proč? Co Ty a hudební styly, dá se na to vůbec nějak odpovědět?
Tak to je asi hodně individuální. Každý má jiný hudební vkus. Já osobně se chystám v říjnu na zlínský koncert doom metalových legend do MOR Café. Jde o Trouble a Pentagram, to jsou pro mě kultovní záležitosti a jejich hudba ukazovala směr zrovna jako například Black Sabbath. Je dobré si poslechnout pravou podstatu doom metalu jako Trouble nebo Candlemass. Psal jsem o tom už v článku Doom metal, Trouble a Ti druzí. Plavající baskytary, ponuré zatěžkané kytary se plazí, psyché ve vašem mozku je to taková poslední jízda osudem zvlášť, když je to doplněno ocelově chladným hlasem. Teď to hlavní. Jak už jsem v minulosti několikrát psal, že "gothic metal" nebo "gothic doom" jako takový neexistuje, myslel jsem to vážně, protože styl gothic má kořeny jinde než metal, kdežto doom jde s metalem ruku v ruce už od psychedelických hard rockových začátků Black Sabbath. Proto také doporučuji ve Zlíně koncert Pentagram a Trouble. To, co napíši nebo případně doporučím, za tím si vždy stojím. Ten tak zvaný "doom gothic" 90. let spíše zaplácl díru gothikou nebo například black metalem a vznikly z toho kapely typu Tristania. U mě je stále doom metal Saint Vitus a black metal Venom, což ovšem neznamená, že bych ostatní kapely neposlouchal, jen píši vlastní názor na styly a s tím souvisí věčný boj, který v minulosti vedli metalisti a gotici. (ÚSMĚV) Tady může být v podstatě odpověď. Když bych šel na gothic rockový koncert, volím Fields Of The Nephilim, pokud chci jít na doom metalový koncert, volím Pentagram. Pak je další skupina lidí, které je to jedno a ti půjdou na hybrid "gothic, dark, doom, death, black" typu Cradle Of Filth, Crematory, Within Temptation. Samozřejmě i tady se najdou vynikající muzikanti, jen mě občas nakrkne ta vypočítavost odevšud ukrást něco a pak to šlehnout jako zlatou ránu posluchači, což většinou jak už to u zlaté rány chodí, má za následek smrt právě díky komerční vypočítavosti a pozapomnění na kapelu. Vím, že je to tak, ale ten, kdo vytvořil svůj styl jako Black Sabbath nebo Pink Floyd je známý a hlavně kvalitní 40 let. Dnes už je to jedno, všechno je jinak. Doba, kdy byli metalisti a depešáci je pryč. Takový Moonspell mají Depeche Mode zrovna jako Bathory moc rádi a to je mně sympatické. Na druhou stranu je plno kapel, které používají synth pop a 80. Léta jen ke svému zviditelnění. Tak nějak to cítím. …

Vzhledem k tomu, že máš na blogu tuzemskou scénu, můžeš mi říct, jaké jsi v poslední době poslouchal skladby z české produkce?

Wow, to jsi mě zaskočila. Naposledy jsem poslouchal a díval se na věci jako Milan Hlavsa Fiction Básníci Ticha, Pražský Výběr II. Něco Za Něco, Jan Sahara Hédl Tisíce Jmen, Priessnitz Sny, Kurtyzány z 25. Avenue Travestit, také punkové Visáče a nějaké songy z undergroundové Garage.

Myslím, že je pěkné, že je blog obohacený hudebními ukázkami video klipů a různých záznamů z YouTubu.

Ano, jsem tomu rád a snažím se občas k jednotlivým videům i něco málo napsat, abych to čtenářům trošku objasnil. Né každý zná všechno.

Co Bob, literatura a filmy?

Právě čtu knížku Mötley Crüe – Zpověď rockové skupiny s nejhorší pověstí na světě a čtení téhle knihy mě tak baví, že si to úplně šetřím. (SMÍCH) Jinak jsem četl Miloše Kopeckého, důvěrný portrét, Konzument – knížku Michaela Giry a čeká mě ještě Lydia Lunch – Paradoxia a Stepní Vlk. Filmy to byly jako Parfém, Barový Povaleč, My Děti Ze Stanice ZOO, Dům Tisíce Mrtvol a Vyvrženci Pekla od Roba Zombieho. Rob Zombie je sice jednoduché třeštidlo, ale umí mi pěkně nakopat prdel. Nejlepší film, který se mi za poslední rok líbil, je The Wrestler v hlavní roli s mým oblíbeným hercem Mickeym Rourkem. ...

Co jsi v poslední době poslouchal a co máš rád?

Co se týká gothic rocku, nedám dopustit na britskou klasiku Red Lorry Yellow Lorry. Jinak mám moc rád kapely The Wake, Nosferatu, Rosetta Stone, House Of Usher nebo Ikon.

A co Tví oblíbení Christian Death?

To mě zkoušíš? Christian Death je naprostá samozřejmost a moje hudební jistota jako je Fields Of The Nephilim a Bauhaus.

Bobe, čím to je, že se staré kapely vrací? Což je samozřejmně dobře.

Dnes je evidentní, že se všechno vrací i móda. Je to tím, že ti lidé už v minulosti něco dokázali a oni opravdu umějí hrát. Já osobně poslouchám starší i nové věci.

Dnes už lidé nic moc nového nevymyslí a je pravda, že se všechno i módá vrací a putuje v pomyslném kruhu. Lidé nic moc nového nevymyslí, protože mají určité vzory inspirace, které někdy kopírují. ...

Co se Ti líbí z novinek?

Oblíbil jsem si z rockových novinek například poslední Guns´n´Roses: Chinese Democracy a Mötley Crüe: Saint Of Los Angeles, z alternativy poslední Sonic Youth: The Eternal a protože mám rád analogové syntezátory retro osmdesátek, tak jsem samozřejmně unešený mojí oblíbenou popovkou A-Ha a jejich zbrusunovým albem Foot Of The Mountain. Pokud bych se měl vyjádřit k temnějšímu elektru, tak bych snad vypíchl novou řadovku od norských Apoptygma Berzerk: Rocket Science, z gothiky- gothic rocku a death rocku pořád frčím v kapelách jako jsou již zmínění Alien Sex Fiend ,Violent Stigmata,Nosferatu, House Of Usher, Ikon, The Wake,pShadow Project poslední Bauhaus: Go Away White nebo kapely jako Radio Scarlet,Las Gorgonas,Corpus Delicti a podobně. Na kterou metalovou novinku nesmím zapomenout, je Voivod: Infini.

Co máš rád z českých a slovenských kapel?

Tak tady je to také různorodé. Mám rád hudbu od Priessnitz, Znouzecnost, Insania, Kaviar Kavalier, Last Days Of Jesus, Lahká Múza,XIII.století,psal jsem například recenze na poslední Bratrstvo Luny - Goethit což je vyzrálé album a občas, například Richarda Mülera a plno dalších. … Vím jsou to podivné kombinace, ale to jsem prostě já. ...