Rozhovor s Martinem Němcem PRECEDENS 2021

Napsal DekadenteMorfin.bloger.cz (») 15. 1. v kategorii Rozhovory, přečteno: 425×
martin_2.jpg

Na tuhle práci jsem se moc těšil, protože PRECEDENS pro mě byli v 80. i 90. letech součást dospívání a mého hudebního vkusu. Jsem nesmírně rád, že Věž z písku i po těch letech stále stojí. Tohle není jen o nostalgii, ale i o určité symbolice a o průběžném vývoji nejen kapely, ale i hlavního protagonisty Martina Němce. 

 

Legendární, Pražská formace PRECEDENS vznikla už v roce 1982 a od té doby za sebou má celou řadu studiových alb. V 80. letech byli v podstatě součástí Nové vlny, která zasáhla tak nějak celý svět a díky zahraničním nahrávkám se dostala i do tehdejšího Československa. Kapela prošla za téměř čtyři dekády vývojem nejen personálních proměn, ale i těch hudebních. Definoval bych to od novoromantismu, až po alternativní-synth rock. Každopádně PRECEDENS má svůj specifický zvuk. Na otázky co se připravuje dál, nám odpoví zakladatel a hlavní pilíř kapely Martin Němec. Člověk, kterého věk obešel a vždy mu v žilách koluje čerstvá krev. 

Martin Němec

Píšící hudebník a malíř. Narozen 16. 6. 1957 v Praze, kde absolvoval malířství na Akademii výtvarných umění u prof. Jana Smetany. Kapelník a výhradní autor hudby a textů rockové skupiny Precedens (Doba ledová, Věž z písku, Pompeje, La, La, Lá, Drž hudbu!, Aurora atd.) a skupiny Lili Marlene (Tango desolato, Vrány a havrani). S Bárou Basikovou i dalšími interprety natočil desítky alb (Angel voices, Dreams of sphinx, Responsio mortifera atd.). S Janem Saharou Hedlem (Tajnej svatej, Šílený pondělí). Vytvořil hudbu k mnoha filmům (Perníková věž, Smrt pedofila, Únos domů, T.M.A. Hazard, atd.), k divadelním hrám režiséra Ctibora Turby (Archa bláznů, Giro di Vita atd.) a TV seriálům (Poslední sezóna, Agentura Puzzle, Tom Paleček, atd.). Vytvořil TV znělky (Oko, Gen, Genus atd.). Získal mnoho významných ocenění hudebních (Objev roku, Album desetiletí, 2x Bratislavská Lyra 1990). Vydal tři kritikou oceněné knihy povídek (Stodola /Paseka/, Vana s výhledem /XYZ/ a loňský Bod tání /Plus/. Podle jeho scénáře, oceněného Nadací Miloše Havla, natočil režisér Juraj Herz celovečerní film T.M.A., kterému předcházel celovečerní film Milana Šteindlera Perníková věž rovněž podle Němcova scénáře. Vytvořil hudbu k baletu podle hry Františka Langera Periferie pro divadlo F. X. Šaldy v Liberci v režii Aleny Peškové. Dělal hudbu k divadelnímu představení Hrdinové v režii Petra Slavíka a vloni ke hře Oscar pro Emily (StudioDva). V současné době opět koncertuje a nahrává s výrazně omlazenou sestavou Precedens, i s kapelou Lili Marlene. V posledních letech proběhly a probíhají desítky samostatných výstav jeho obrazů po celé republice. Na konci roku 2019 vyšla knížka FB textů Krásný den! /mARTin/. https://www.facebook.com/martin.nemec.umelec/

  Cr-vytvarne-hudba-nemec-319

Rozhovor s Martinem Němcem 2020

1. Zdravím Tě Martine. Co je nového v kapele Precedens? Upřímně já už za ta dlouhá léta beru Precedens svým způsobem jako Tvoje dnes už skoro čtyřicetileté dítě, které se vždy vynoří abys prostřednictvím originální hudby a Tvých textů něco sdělil.

- Takže Precedens je v takové zvláštní polo hibernaci teď. Pracujeme s mým tradičním kolegou aranžérem a programátorem Pavlem Nedomou (udělali jsme spolu mnoho alb a řadu filmů a scénické hudby) na repertoáru Precedens a průběžně ho připravujeme s novou zpěvačkou. Její jméno zveřejním až s první nahrávkou (smích). Mám z ní velkou radost! Hlas nádherný a moc fajn osoba. Takže, jako obvykle, vlastně zase začínáme... Je to asi můj úděl stále začínat – možná mě to drží v nějaké umělecké bdělosti. Na výslednou podobu se moc těším! Taky jsou rozdělané nové věci, ale nejdříve musíme ukotvit ten základní repertoárový blok. Jen je teď vše zpomalené covidem, jak v začarovaném lese, ale to jsem zrovna neobjevil Ameriku, že?

2. Je nějaké období Precedens, jenž je ti obzvlášť blízké. Ať už to byli ranné desky s Bárou nebo následně rebelujícím Honzou "Sahara" Hedlem? Mě osobně je velmi sympatický vokální projev Ivy Marešové, dává do toho v jistém směru moderní alternativní prvky a v kombinaci s Tvým textem vše působí krásně i bolestě. Jako by se vlila do žil Precedens nová krev a tím vlastně nová vlna nikdy nekončí? Co se mi na tom líbí nejvíc, že nepůsobíš jako obstarožní rocker, ale držíš Precedens jako aktuální a svěží kapelu vždy tak nějak korespondující s dobou. 

- No, vidíš, jak říkám, už jsem zase jinde. Iva se věnuje svým projektům a tak jsme se v klidu a přátelsky dohodli na ukončení spolupráce. Ale naprosto s tebou souhlasím, že kapela musí být živá, musí jí v žilách kolovat čerstvá krev a to klidně i po čtyřiceti letech. Je třeba se obklopovat zajímavými interprety, stále být v kontaktu se světovou hudební scénou a dělat nové věci, které nejsou zatěžkány obvyklými schématy a stereotypy. Zkrátka mít potřebu tvořit – ne obehrávat staré písně, ve starých aranžích se starými spoluhráči, jako flašinet. Věřím furt v budoucnost té kapely. Ale abych se nevyhnul první části otázky – samozřejmě, že člověk rád vzpomíná na tu první euforii kolem Doby ledové – samá intuice, žádná zkušenost, nečekaný úspěch… Poprvé je to nejhezčí, jak se říká v jiné oblasti… nepravdivě! (Smích)

3. Jsi už třetí dekádu lídrem kapely a autorem textů. Jací byli na začátku Tvého muzicírování muzikanti, kteří Tě nějakou formou ovlivnili a co vlastně posloucháš dnes?

- Vlivů mé tvorby bylo vždy mnoho. Díky rodičům jsem naposlouchal hodně vážné hudby (Janáček, Debussy, Ravel) a pak, na střední škole, jsem vynechal Beatles a Deep Purple a rovnou skočil do nesmírně inspirativní tvorby Franka Zappy, zamiloval si jednou pro vždy Doors a Velvety. Ale taky mě hodně přitahovala elektronika a tak jsem si ujížděl na Kraftwerk a mnoha dalších věcech. A hodně mě bavil a baví syntetický pop (chceme – li, Nová vlna) s Depeche Mode, Ultravox, Duran Duran a mnoho dalšími. Zamiloval jsem si švýcarské Yello. S kamarádem (ten je starší než já – fakt nelžu!) jsme schopni do noci poslouchat zahraniční, ale i tuzemské žebříčky alternativní scény… Nevím, kdo z mých současníků to dělá? Třeba jo, ale většinou spíš konstatují, že hudba skončila druhým albem Led Zeppelin, nebo tak něco (smích). Ulítávám i na Rammstein – viděl jsem všechny jejich tuzemské koncerty a ten poslední na Slávii, byl naprostý masakr! Cítím v jejich hudbě i velký nadhled a dokonce i ten Wagner z jejich patosu vystrkuje růžky. Takže vidíš, že můj vkus je dost široký. Ještě se musím zmínit o Massive Attack, Peteru Gabrielovi, Davidu Bowiem… byl by to nekonečný výčet. V posledních měsících jsem si objevil skvělou zpívající autorku, která se jmenuje Sevdaliza. V její tvorbě se mísí vlivy elektroniky s tradiční hudbou Iránu odkud pochází – je to skvělý!

4. Vím, že jsi spisovatel a pro mě jsi byl vždy i jistý umělecký visionář a renesanční postava v jednom. Navíc jsi absolvoval malířství na Akademii výtvarných umění u prof. Jana Smetany. Sám si všímám Tvých obrazů i na Tvém FB profilu a musím říct, že z většiny jde vnímat určité duchovní sdělení. Souhlasíš se mnou?

- No, ona všechna ta tvorba je propletená něčím co nazýváš duchovní sdělení. Jinak by to patrně nemělo žádný význam pro mě ani pro obecenstvo, čtenáře, pozorovatele. Snažím se vyjádřit uměleckými prostředky svůj (často neveselý) raport o tom jak vnímám svět. To je asi povinnost a přirozený stav umělce. A nemělo by záležet na počtu oslovených lidí. Vlastně je to tak, že tvůrčí proces a výpověď jsou pro mě důležité, jako dýchání. Nedovedu si představit, že bych netvořil! A to jsem od přírody lenoch, který je schopen donekonečna se dívat na Profesionály ze sedmdesátých let, listovat comicsy Káji Saudka, nebo se dívat z okna. Jo a mazlení se psem je moje priorita (smích)! Ale to nutkání něco vytvořit je nakonec vždy zásadní. Jsem rád veselej a mám rád humor v mnoha podobách, ale svou tvorbu beru naprosto vážně, jsem jejím sluhou, ne ona mým.

5. Je mi jasné, že v tomhle covidovém období není možnost koncertování. A jak se říká umění se nedá uspěchat. Na druhou stranu Precedens byla vždy kapela jejíž zvuk a umělecká výpověď stála na studiové práci. Chystáte nějaké nové album? Případně ty osobně nějaký nový film, nebo dokument a pod...

- A moc nám to hraní chybí i s mojí druhou kapelou Lili Marlene, kde zpívá skvělá Dáša Součková (nedávno jsem vydali anticovidové CD s názvem Nevídané album z doposud nezveřejněných archivních snímků). Ale ptáš se na Precedens… Jistě, že má člověk touhu svou práci nějak zaznamenat a zanechat za sebou něco trvanlivějšího, než je dojem z koncertu. Ale točit jakože celé album v době, kdy trh s nosiči neexistuje, to je opravdu diagnóza. (smích) Asi dám přednost takové kompromisní (tedy rozhodně ne technicky, nebo umělecky) verzi, kterou by bylo natočení určitého počtu nových věcí, které by mohly vyjít na vinylu a v omezeném počtu i na CD, pro věrné posluchače a návštěvníky koncertů (stále věřím, že se ta doba vrátí). Tak třeba sedm, osm písní v tom nejlepším vymazlení zvukovém a produkčním. A třeba uvidíme ještě jinou cestu..? Nahrávat budeme určitě, protože mám naskládaný materiál včetně textů… A jistě uděláme i vizuální podobu některých písní. A už mi v hlavě zraje podoba koncertu ke čtyřicátinám (2022)! A to jsem se kdysi smál Petru Jandovi, když s Olympic hráli nějakých někonečných pětadvacet, třicet let. (smích)

6. Co se podle Tebe na hudebním poli za posledních čtyřicet let změnilo?

- Všechno! Jen skvělá písnička vždy zůstává a zůstane podstatou věci. Jestli je to Metal, Hip-hop, nebo alternativní jazz-funk s prvky rumunského ambientu je v podstatě jedno.

7. Je ještě něco, co by jsi chtěl, aby se ti splnilo. Myslím nějaký sen, který si zatím nemohl realizovat?

- To zní jako bych měl bilancovat! Ale takový ty řeči typu „mě už se vše splnilo a možná víc než jsem si představoval“ přenechám jiným! Já mám pocit, že mě ty nejlepší věci teprve čekaj, že naše hudba, mé obrazy a psaní je nedoceněné, že by si zasloužilo větší pozornost a tak… Jsem naprosto upřímnej! Asi až moc (smích)! Pravdou ale je, že dost často potkávám lidi, kteří mi říkají „na Precedens já jsem vyrůstal“ což je moc milý, jen jsou už většinou vyrostlí, teda dávno vyrostlí… A já si zatím připadám jako věčnej puberťák! Akorát mě občas bolej záda a lidská blbost. Bohumil Hrabal říkával: „Mě bolí celej svět!“ Chápu ho čím dál víc… V tvorbě jsou pocity uspokojení krátký a všechny ty nejistoty a pochybnosti číhají za každým stromem a rohem. Ale navzdor tomu jsem přesvědčenej o tom, že ještě mám co říct, že se neopakuju a nerecykluju v množství větším, než malém. (Smích)

8. Tvůj vzkaz pro čtenáře DekadenteMorfin a příznivce Precedens?

- Nekupujte si drogy – staňte se rockovými hvězdami a budou vám je cpát zadarmo (smích) Ale vážně – ať máme ten příští rok štěstí, ať nás ten rok i rock baví a my ať bavíme druhé, ať hudba těší naše uši a naší duší!

 Precedens-m-alihor-1981-92-6-1

 Ať se ti daří jak v uměleckém životě tak i v tom osobním.

Děkuji za rozhovor: Bob Lučan 

DekadenteMorfin

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel dvě a čtyři