Rozhovor s Premier: Zlín Rock Červen 2016
Rocková stálice Premier ze Zlína hraje už úctyhodnou řádku let. Jako Zlíňák jsem se rozhodl Jardu trochu vyzpovídat pro svůj web DekadenteMorfin. Líbí se mi, že i po všech těch letech stále brázdí jak kluby, hospůdky tak i venkovní zábavy a na ty právě sezóna začíná...
1. Ahoj Jardo, hned úvodem taková dvojí otázka: změnilo se za posledních dvacet let nějak vaše publikum? Respektive, myslíš, že lidi stále baví se bavit tak jako v 90. letech? Pokud jde o Tebe tak je mi jasné, že Tě to stále těší, protože zbohatnout se na tom nedá, musí to být v člověku...
Ahoj Bobe - ahoj všichni - Tak určitě se naše publikum změnilo a stále s postupem času se mění. Fans z let 90. jsou povětšinou již tátové a mámy, kteří mají už často své velké děti. Ale skalní - takové to tvrdé jádro - zůstává a stále se na našich akcích objevují. Navíc nová mladá generace se - dá říct - pomalu, postupně a jistě infiltruje do řad našich fanoušků. V podstatě na nás chodí široké spektrum různých věkových kategorií (dokonce již i mladší než je moje nejstarší dcera Nikola).
2. Snad i malé dítě ví, že Premier je "notoricky" známý hitem "Hrobař", jenž zářil na předních příčkách hudebních hitparád v 90. letech. Je mi jasné, že každá kapela má svůj hit, který prostě musí živě zaznít. Baví tě ho stále hrát, zpívat?
K téhle písni můžu přiřadit hodně termínů a příměrů dle situace - jako např. “Nutné zlo“, “Osud“, “Panebože už zase“ nebo taky samozřejmě “Díky za něj“ atd. Ale v každém případě je to megahit, který tehdy v roce 1993 vytáhl nebo spíše vymrštil tancovačkovou kapelu Premier ze Zlína na pomyslném žebříčku celorepublikové popularity na přední místa veškerých hitparád a prestižní festivalová pódia. Taková silná píseň je ale pro kapelu v mnoha připadech svým způsobem dvojsečná zbraň, dle mého názoru překročit stín „Hrobaře“ je v podstatě v pravém slova smyslu nemožné, ale jak hovoří klasik - “Zázraky se dějí“. A proto máme díky tak vysoce položené laťce celoživotní motivaci se o to stále a pořád pokoušet. Samozřejmě taky díky tomu jsme složili řadu velmi slušných potencionálních hitů za dobu, co spolu už hrajeme.
3. Osobně mám raději novější skladby Premier, jsou mnohem rozmanitější a to jak hudebně tak i po textové stránce. Souhlasíš se mnou? Zeptám se ještě jinak: napadl Tě někdy projekt se zcela odlišnou hudbou?
Jsem na tom velmi podobně, také mám oblíbené vše od doby CD “S radostí blesku“ z roku 1999, což byl takový první krok směrem, kterým jsme se od té doby vydali.
Kolem roku 2005 jsme měli takový víceméně klubový projekt - TAKAHE, kde jsme malinko odbočili, ale byla to moc fajn příjemná změna na kterou velmi rád vzpomínám.
4. Co v současné době připravil nebo připravuje Premier nového? Na co se mohou fanoušci těšit?
Nedávno nám vyšla nová, v pořadí již celkem desátá, ale naše první akustická deska „Unplugged“. Celé to byla vlastně taková náhoda... Náš kamarád a producent Luděk Malár z EMP Music nás před časem oslovil, zda-li bychom měli zájem odzkoušet jeho nově zařízené studio. Této možnosti jsme pochopitelně využili a natočili první dvě akustické písničky (Nejsi a Znamení), které dopadly dle našeho názoru výborně. Právě na Nejsi, jsme natočili i videoklip, který se stal hodně úspěšný, dokonce některá rádia zařadila tento song do svých playlistů. Poté pak vznikl nápad natočit a dokončit celé album. Album vyšlo na CD a udělali jsme si i takovou radost, že jsme nechali vyrobit malou edici na vinylech... Myslím, že se to trošku vrací a tato naše novinka si to zaslouží. Je také volně ke stažení a je dostupná i na Apple Store a v dalších tzv. sociálních médiích jako je Spotify atd. No a v podstatě tohle album již na každé akci hrajeme jako takové unplugged bloky. Pravidelně s námi vystupuje i houslista Tomáš Zindler. A tak to plánujeme i po celou dobu následující sezóny.
5. Co posloucháš či posloucháte ve volném čase? Koho nejvíc obdivuješ, je někdo takový?
No - v podstatě jsem zjistil, že máme Bobe velmi podobný vkus na hudbu, dle tvých příspěvků na webu (často mě mile překvapí a udělají mi radost), ať už je to gothika nebo něco tvrdšího, dokonce i pop, který jsi nedávno zařadil, jsi moje velmi blízká krevní skupina. Takže poslouchám všechno, možná občas i klasiku. Můj velký oblíbenec je Bono Vox, ale určitě by se našla řada ještě i jiných osobností.
6. Trošku osobnější otázka: co Tě dovede rozplakat a naopak rozesmát?
Jsem, což je u mě někdy velmi dobře skryto, duše citlivá, takže se mi určitě občas dokonce i u TV u emocionálně vyhrocených situací podaří zaslzet. Naposled jsem ale plakal štěstím před rokem, kdy se narodila moje nejmladší dcera Kristýnka. A co se týká smíchu - smějeme se často, hodně, nejvíc a hlavně s kapelou díky našemu kytaristovi Yardovi Mikoškovi - má totiž neobyčejný dar jak zvednout náladu!
Děkuji za rozhovor Jardo. Měj se fajn a brzy se potkáme živě na nějaké akci.
Bob Lučan