"Svou hudební polohu nikdy nalézt nechceme."

Renesanční postava české rockové scény, Tomáš „Necrocock“ Kohout (ex-Master´s Hammer, nyní KAVIAR KAVALIER, NECROCOCK, KONVALIUM, aj.), je na stránkách Whiplashe pravidelným hostem. V roce 1997 jsme vám přinesli obsáhlý rozhovor s Tomovou tehdy novou skupinou KAVIAR KAVALIER, k němuž nám byly exkluzivně poskytnuty raritní fotografie z ranku bizarního sexu, jemuž Tom vedle hudby, cestování, mykologie, gastronomie, tenisu a mnoha dalších zájmů holduje. Před pár lety jste si mohli přečíst další rozhovor s Mr. Kohoutem, věnovaný tentokráte jeho dalšímu projektu NECROCOCK a albu „Praktiky pohřebních ústavů“. Během letošních prázdnin vykouklo na neřestný svět zbrusu nové album KAVIAR KAVALIER pojmenované „Bukkake Express“. Znalci nestandardního sexu jistě vědí, oč se jedná…Tom se s námi s otevřeností jemu vlastní podělil o spoustu lechtivých detailů, které vznik tohoto hudebního skvostu doprovázely a přidal opět pár exkluzivních fotek…
Ještě malé upozornění – čtenáři mladší 18 let a konzervativněji založení lidé by následující řádky opravdu číst neměli.

Ahoj Tome! Jak jsi trávil konec léta, jakými aktivitami jsi naplnil letní prázdniny?

Ahoj, chlapi! Babí léto je pro mne většinou svátkem hojnosti. Raduju se z dozrávání a sklízení plodů,užívám si burčáky a těším se na první Beaujolais a Svatomartinské. Taky teď pojedu v říjnu do slovenského Grobu na husí hody. Jezdívám tam na pečenou husu v kamenný peci a husí játra s lokšema každý svoje narozky.Je to neuvěřitelnej husí ráj. Prázdniny jsou jediným časem, kdy je tady hezky, tak se snažím držet se doma. Koupu se a hraju si. Teď o prázdninách ale nebylo počásko nic moc, tak jsem byl na dvou krátkejch dovčách. Nejdřív po stopách modrejch světel z Majora Zemana na Rujáně a pak na Lefkádě. Klasická prázdninová flákarna.

Co tvoje láska – mykologie? Stihl sis už zahoubařit?

Achich. Letos je to děsná slabota. Bylo velký sucho. Začátkem září jsem si párkrát vyjel do křivoklátském lesů. Naplnil jsem sice hodně obřích košů, ale jen hřibem smrkovým. Jasně, je to skvělá houba, ale děsně nudná. Radši nacházím houby, co jsou tajemnější a pohádkovější. Různý smrže, anýzovky, sýrovky, mandlovky,kotrče, kuřátka anebo srandovní červené houby, po kterejch se chodí pozpátku. To je pak celej les kouzelnější.

Debutní dlouhohrající nahrávka KK – album „Klinik“ – vyšlo v roce 1996. Druhý počin „Studio Y“ se objevil v roce 2002. Aktuální opus „Bukkake Express“ letos. Všechna alba KK vyšla zatím se šestiletým odstupem. Je v tom nějaký záměr nebo se jedná o shodu okolností?

No jo. Koukám na to a je to tak. To je děsný. Mezi tím jsem ale vytvořil mraky jiný hudby. Hodně se teď zabejvám chill outem. Vytvořil jsem projekt Night Vision, pod jehož hlavičkou vyrábím klidnou noční hudbu, určenou pro noční cestování. Vydal jsem dvě desky: „Music For Night Travelling“ part I a II a teď dodělávám další, která je určena do ložnic a postelí. No 6 let je vážně děsná perioda. Novej Kaviár teď určo vydám dřív.Už mám první stěžejní hitovku “Lolita“…

V rámci přípravy na tento rozhovor jsem si poslechl veškerou dosavadní diskografii KK, od dema „Dreams Of Kaviar“ po „Bukakke Express“ a nabyl jsem dojmu, že svou tvář či hudební polohu jste definitivně našli na druhém albu „Studio Y“. Souhlasíš s tímto tvrzením?

Nic není definitivní. Všechno se mění. Dnes poslouchám úplně jinou hudbu, než před nějakými 12 lety a taky mě baví úplně jiný věci. Určitě jsme svou polohu nenašli a ani ji najít nechceme. Vůbec teď netuším, jak bude znít další album, ale doufám, že zas úplně jinak.

Oproti „Studio Y“ mne zarazila lehká změna zvuku/mixu „Bukakke Express“. Jakoby více elektroniky, samplů a kláves na úkor tvých klasicky znějících kytar. Tvůj hlas, klávesy a až potom heavy kytary....záměr? Proč?

No, mně zase tahle deska připadá míň elektronická než „Studio Y“.To vznikalo v době, kdy jsem začínal dělat hudbu na compu. Učil jsem se dělat s různejma programama, testoval všelijaký rebirdy, acidy mňoukadla..,tak to tam víc bublá. Já tyhle věci nějak moc neřeším. Spíš jde asi o to, jak ty věci vznikaj. Když nějaký nápad začnu zpracovávat s kytarou v ruce, zaměřím se pak víc na určitý rif a je to pak víc heavy. Při práci s klávesama se zas naopak víc rochním v různejch harmoniích, vrstvách a tak.Tuhle desku jsem spíš dělal s kytarou v ruce.

Pozastavme se u sestavy, která vytvořila „Bukakke Express“. Šestistrunec Marcel patří již k inventáři KK, ale jak jsi přišel na Honzu Kapáka na bicí?

Od začátku mi bylo jasný, že na desku chci živý škopky. Na Honzu mi dal tip Jirka Šujanský z Moriorru, kterejm zrovna škopky nahrával. Měl bubny i studio, tak to bylo nejsnadnější řešení, jak ty živý bicí pořídit. Brnknul jsem mu a zajel za ním na 2 dny na Šumavu. Třetí den jsem je měl už natažený v compu.

Jak se vůbec Marcel časově a nápadově vyrovnává s působením v KK a v ostatních kapelách, které jsou asi jeho hlavním pracovním úvazkem?

No, já nevím, jak se s tím vyrovnává. Asi tak nějak všelijak. Má šílený mraky různejch aktivit, tak je problém ho přilákat do Gummistudia v okamžiku, kdy ho nejvíc potřebuju. Lákám ho vždycky na různý sladkosti, který ho děsně nakopávaj. Celý studio je pak zavaleno dortama, koláčema a hlavně všelijakejma gumovejma bombónkama, který oba děsně milujeme. Má nabouchanej kalendář na půlroku dopředu, což je blbý . Je ale nepostradatelnou součástí Kaviáru, tak mi nezbejvá nic jinýho ,než na něj furt hloupě čekat a lákat ho na cukr.

Jak dlouho vlastně vznikaly skladby použité na „Bukakke Express“? Mimochodem, jakým způsobem vlastně skládáš? Ve studiu jamováním, nebo tě určité hudební fragmenty napadnou třeba v autě a ty si je „nabroukáš“ na diktafon, popř. zcela jinak?

Většinou dostávám nápady různě na cestách, vejletech, dovčách a tak. Potřebuju k tomu nějaký neobvyklý emotivní rozpoložení nebo poblázněnost.To si pak začnu nápad nahlas broukat bez ohledu, jestli zrovna proplouvám na loďce podzemní řekou, vznáším se v balónu, nebo se mačkám v přeplněném vláčku. Nápad si nabroukám do záznamníku v mobilu a pak z něj doma ve studiu udělám celou věc. Materiál na album je starý vlastně už několik let, ale jak říkám, musel jsem čekat dlouhou dobu na Marcela. Blééé…

A propós: minulé album si ocejchoval jako ideální pro noční jízdy autem. Pamatuješ? „Bukakke Express“ může sloužit jako kulisa k čemu??

No, určitě je to dobrý zase do auta. Myslím, že se hodí k jakémukoliv druhu cestování. Je to deska o sexturistických misích, tak by mohla bejt fajn a inspirující na takovýchto cestách. Je veselá, pozitivní, není nikterak složitá. Člověk se při ní nebojí, naopak mu dodá kuráž. Možná by byla dobrá i do nějakýho boje. Myslím, že je i taková zamilovaná, tak bude určo fajn i třeba do postele.

Textově a vůbec koncepčně se tvá tvorba pohybuje stále v oblasti nekonvenčního sexu, ale řekl bych, že i v tomto ohledu se KK vyvíjí…Od „hnědých“ praktik ke klinik sexu a nyní čerstvě k bukkake. Kdy tě tahle sexuální libůstka dostala? Tak trochu bych si troufl hádat, že po seznámení se s filmy Johna Thompsona a produkcí 666 a GGG…nepletu se?

Úplně přesně. Je už to strašně dávno, co jsem viděl výborně udělaný scény spermohrátek v prvních filmech Johna Thompsona. Začal jsem jeho filmy vyhledávat a sledovat. Byl jsem jimi úplně posedlý. Sám jsem pak i několik bukkake akciček v Praze zorganizoval. Na největší z nich bylo ňákejch 18 chlapíků, 1 polykačka a 2 rozkuřovačky. John Thompson dovedl bukkake do naprosté dokonalosti. Nic lepšího v tomto žánru neexistuje. Jeho poslední filmy, včetně aktérek jsou už ale technicky dokonalé přespříliš a už to trochu začíná zavánět nudou. Všechny ty trychtýře, brčka, srkátka, trubičky už tady byly mockrát. Je to vlastně furt stejný.Všechno se holt jednou přejí.

Na natáčení filmů z produkce zmíněného Johna Thompsona mohou přijet a zúčastnit se zájemci odkudkoliv…Zúčastnil ses aktivně některého natáčení filmů od 666/GGG?

Úplně aktivně ne, ale jednou, když to ještě nebylo tak drahý, jsem byl při natáčení jako čumil. Zjistil jsem, že mě to víc baví pozorovat, než bejt jedním ze stříkačů. Natáčení se opravdu může zúčastnit každej, kdo má 3 tejdny stary hiv testy, vyholený péro a vlastní ručník. Kdo se chce jen koukat, toho to stojí dnes tuším že nějakých 250 euro. Zrovna jsem byl teď v září v Mnichově na vejletě,t ak jsem si vzal do kapsy Bukkake Express a stavil jsem se s ním na firmě na Leopoldstrasse. Recepční mi zavolala přímo Johna a já mu nové CD dal. Je to správnej chlapík. Už u vchodu má v hale obrovské plátno cca 4x4 m, na kterém stojí u svýho nablejskanýho bouráku před Feldherrnhalle. Je to správnej boss.

Naplánovat a zrealizovat okružní bukkake cestu kolem planety, kteroužto spanilou sperma jízdu jste trefně a s nadsázkou pojmenovali „Bukkake milky way around the world“, to už je vskutku heroický počin…Tenhle bukkake express jste zapřáhli najednou, anebo jste si jej rozdělili do několika fází…?

Bukkake milky way je imaginární sperma turné kolem světa, inspirované našimi skutečnými sexturistickými zážitky. Máme už docela kus světa takhle zmapovanej a kde jsem nebyl a nezanořil já, dohnal to za mne Marcel a zas naopak. Udělat to všechno najednou by bylo asi pěkně náročný, takže se dá říct, že každá naše zastávka na bukkake mapce uvnitř bookletu je jeden náš vejlet.

Myslím si, že během tohoto svérázného cestování jste bezesporu zažili spoustu nevšedních zážitků…Nepociťuješ nutkání je zveřejnit i jinak, než prostřednictvím alba…třeba knižní formou? Nebo DVD?

No, to asi ne. Chtěl jsem udělat speciální web, kde bychom svoje zážitky a doporučení zveřejňovali, ale všechno už perfektně funguje třeba na Norníkovi. Proti starejm,zcestovalejm farangům, co tam přispívaj jsem pěknej žabař.

Myslíš si, že vaši tvorbu pochopí i posluchači, kteří nejsou v oblasti nestandardního sexu až tak zběhlí…? Že například pochopí ony „skryté významy a symboly“ typu tvého bílého trička se žirafím krkem a nápisem „deep throat“ nebo fragment textu „…šťastnou dírou…“ (glory hole) z písně „Ratanovy polykačky“?

Já doufám, že jo. Myslím, že deep throat je dnes natolik vyžadovanej a i ve filmech tolik proklamovanej, že ho nelze neznat. Každá mladá chytrá slečna ho má už jistě dobře natrénovanej. Jeho umění je obrovská deviza a lákadlo. Kdo ho zažil, už to nechce jinak. U glory hole si až zas tak jistej nejsem. U nás to asi jede spíš mezi buzíkama v těch jejich klubech. V Německu, Rakousku a jinde ve světě je to však normálně rozjetá hetero radůstka. Já mám kámošku Isidy, co sem jeden čas do takovejch kabinek jezdívala každej pátek až z Olomouce.

Apropó, zmíněný song „Ratanovy polykačky“ patří u mé maličkosti i u kolegy Krustyho k našim favoritům z nového alba…Zřejmě si hodně milenek nacházíš na různých chatech…

Teď už mě to moc neuspokojuje, ale měl jsem období, kdy jsem trávil hodně času na lovech po chatech v místnostech jako „polykání semene“ a tak. Taky na netu existoval klub Ratanovy polykačky, založený geniálním Ratanem, kde se vyměňovaly kontakty a recenze na různý autařky-kuřačky-amatérky z chatů. To byly kolikrát takový existence… No byla to sranda. Byl to takovej sport …

Co si myslíš o partnerské věrnosti poté, co popisuješ třebas právě v textu písně „Ratanovy polykačky“…?

Opovrhuju tuctovým občánkem, který se s jednou slepicí usadí na jednom písečku, aby se tam rozmnožoval, lopotil a hnil až do konce života a pořád to dělal jen se stejnou ženskou. Skoro nikdy jsem nedovolil, aby nějaký můj intimní vztah přetrval déle než 24 hod. To je má nejzazší mez. Podle mého je už 12 hodin ažaž. Výjimkou je snad jenom má manželka, se kterou žiju už hodně let v perfektní harmonii. Všechno je to ale jen kvůli její dokonalé toleranci, svatosti a absolutní sexuální svobodě, kterou mě dopřává.

Na obalu aktuálního CD pracoval Chymus z Isacaarum, známý to labužník (zdar Chymi!). Nenapadnul vás třeba nějaký společný projektík? Mohl by znít zajímavě... Rychlost Isacaarum s tvojí melodikou a texty...

To by byl asi pěknej paskvil. Určitě bude lepší, když se budeme každej držet svýho kopyta. Já jsem navíc děsnej individualista a nejsem schopnej pracovat skoro s nikým. S nikým se taky dlouho nesnesu. Jak je někdo u mne ve studiu déle než hodinu, už mi to leze na mozek a musím ho vyhodit.

Kde je vlastně dnes konec ostatním „kaviárům“ z let minulých? Sambar, Daniel a Kohout J...?

To nevím a ani mě to nějak zvlášť nezajímá. Se Sambárem se ale stýkám pravidelně každej měsíc. Jednou u něj na Karlštejně a jednou u mne. Připravujeme si navzájem obědy spojené s opulentními hostinami. Vždycky to ale přežene a většinou ode mne odchází po čtyřech. Je to velkej rybář, gurmán a milovník zvěřiny. Společně se dělíme o velké kusy divočiny, kterou kupuju od svýho hajnýho. Společně pak zvěř u něj stahujeme, rozřezáváme, porcujeme a dělíme se rovným dílem. Je u toho vždycky děsně vzrušenej. Celej se chvěje, potí, vůbec nemluví až z něj mívám strach. Teď si z toho všeho způsobil dnu a nemůže skoro chodit, tak jsem zvědavej, jak to bude všechno dál.

Samozřejmě se nedá nepozastavit alespoň jednou otázkou u legendárních Master´s Hammer. Franta Štorm letos vydal svůj projekt Airbrusher. Slyšel jsi to? Jak se ti líbí?

Airbrusher je úžasnej. Je to asi jediná hudební věc, co mě letos fakt pobavila. Asi 2 měsíce jsem si pak furt zpíval šlágry o eskymácích v Jihotransu, nebo o rumunskejch matracích a Nikolae Gutovi. Je to velká psina a baví mě to víc než Mládek.

Kromě MH a samozřejmě KK máš ještě na triku alba NECROCOCK a dobře utajené, leč geniální KONVALIUM. Nejsem sám pro koho se KONVALIUM a písně o dendrologické zahradě, zpocené Oli nebo rukojmí z Bella Vista staly menším kultem. Neplánuje se znovuvydání? Znovunahrání?

Já mám KONVALIUM taky rád. Má takovou zvláštní atmosféru. Vzniklo v době, kdy jsem byl posedlej dendrologií, tajemstvím rostlin, starobylými skleníky, nočními motýly a vůbec veškerou tou romantikou starých nočních zahrad a večernic, co se rozvoní až po setmění. Natočil jsem k tomu i klip v romantickém, dnes už zaniklém zahradnictví Listen a v botanický zahradě v Tróji, kde různě chodím s mosaznou konvičkou a mazlím se s rostlinkami. Je to takový snový album, který mám furt hodně rád, ale bohužel jsem ho nějak zastrčil a zapomněl na něj. Reinkarnuju ho a pověsím na necrocockworld.

Kdo vlastně aktuální album vydal? Hledat logo vydavatele na obalu je marné. Zainvestoval jsi sám? Žádný tuzemský label neprojevil zájem?

Vždyť je na obalu uvedeno velké zvučné jméno „Gummi Studio Y-Prague“, což je moje nahrávací studio a tentokrát i label. Nikomu jsem to ani nenabízel. Když už celé album vzniklo v Gummi Studiu, proč ho pak někomu dávat. Dnes už to snad ani nemá cenu.

Na netu se pohybují dvě nezařazené skladby – a to „Princezna“ a „Výlet do Vaxjo“. Patří ideově k nějakému tvému albu? Proč zůstaly „na ocet“?

Ideově by měly patřit k bonusovkám „Prázdniny“ a „Oligofrenií dívka“, co jsou na „Praktikách…“. Mám doma někde doma nějaký další dvě podobný zabíjecí pohlazeníčka. Možná jich ještě časem pár dodělám a vydám pod hlavičkou NECROCOCK. To asi někdy udělám, to mě bude bavit už kvůli nějakejm novejm klipům. Děsně mě bavily.

Na závěr obligátní otázka: co se u tebe doma chystá – ať hudebně či soukromě – pro příští měsíce či roky...?

Dělám teď, dokud na mne ještě působí dozvuky léta, novou desku „Night Vision“. Pracuju na nějakejch tv a rozhlasovejch znělkách pro Kazachstánce.Taky bych chtěl co nejdřív udělat nějaký nový klipy pro „Bukkake Express“, pořád sháním větší množství asiatek, tak jsem teď stále na lovu. V zimě chci zas vyrazit na nějakou novou sexmisi, tak si začínám točit s globusem a přemejšlet o tom.

Díky moc za rozhovor, Tome! Přejeme hodně krásných vzrušujících zážitků, ať už v hudbě, sexu nebo cestování!