Výsměch? – Cestou Prokletých, 2009
Dnes mám v záři podzimního slunce poslání napsat několik slov k aktuálnímu počinu z kruhů tuzemského undergroundu. Že stále žije kasické pojetí gothického rocku v Čechách i na Moravě je evidentní nejen od legendárních kapel jako jsou HraběX, XIII. Století, ale i od mladších nástupců jako jsou například Bratrstvo Luny, Bačkůrky z Mechu a Výsměch, o kterých bude dnes řeč.
Od lídra kapely Výsměch?, zpívajícího kytaristy Jana Jílka, se mi dostala do rukou deska Cestou Prokletých. Počátky souboru z Poličky sahají až někam do druhé půlky devadesátých let a v 99. roce vyšlo kapele nadějné demo pod názvem Spánek Bez Bolesti, který bych tedy někdy sám potřeboval.
Na necelých čtyřiceti minutách je k slyšení klasická formule gothic rocku s poměrně dobrým zvukem a kytarovým vybrnkáváním. Potemnělé, mysteriózně laděné texty zapadají do hudby jako klíč do zámku. Zvláště ve skladbě Vyhaslé Ohně. Tu a tam zaslechnete motivaci v kapelách z Leedsu Red Lorry Yellow Lorry nebo Sisters Of Mercy, jako by tyhle kapely nikdy ani neodešli. Neodcházej.
Pavlovy klávesy jsou vkusně zakomponované do hudby, aniž by narušovaly kytarovou stěnu hradebních zdí. Druhá půlka štychu Vyhaslého Ohně se nám pěkně rozparádí a jako bych v ní slyšel punk gothické Bačkůrky z Mechu. Ve třetím fláku se dostanete do více rockujících peřejí – Peřeje. Co by se mělo zlepšit v některých momentech je Jendův hlas, aby nezněl tak afektovaně, protože tenhle kluk má na víc.
Nehledě na to, že na oficiálním webu si Výsměch? už podle názvu a osobitých hlášek, dokáží udělat sradu i sami ze sebe. Tak tady bych zkrátka trochu přidal. Kytarové nápady jsou dobré a nezní ani kýčovitě, i když i to ke gothic rocku patří.
Osobně jsem si oblíbil Barvy Soumraku, a to i po textové stránce. Pepova byskytara si mrumlá jako v Leedsu na začátku 80. let. Baskytarový podklad drží v uceleném chodu celý materiál. Občas dokonce zaslechnu post punkovější tóny The Cure a Siouxsie, čímž je evidentní, že kluci mají rádi starou školu.
Jak říkám, vypiloval bych hlas, i když Slzy a Tma mají celkem nahoru. Pěkná kombinace klávesového opojení. Jirka bubnuje také velmi dobře, jen by bicí měly být možná trochu lépe nazvučené. Přesto v konečném výsledku zní kapela dobře. Co se mi opravdu líbí, tak je zvuk kytary v kombinaci s basou, mnohdy by si vystačily i bez kláves.
Titulní a zároveň poslení je Cestou Prokletých, tak doufám, že poslední slovo v textu Nevrátí nebylo myšleno doslova, nýbrž jen obrazně v konceptu. Když už jsme u textů, tak bych vytkl, že u desky nejsou přiloženy texty, ale myslím, že to bude z jiného důvodu, než že by to kapela nechtěla. Přestože mám češtinu moc rád, kapele by v textech slušela možná více angličtina.
Řekněme si to na rovinu. To je holt riziko podnikání v oblasti UG scény. Řekl bych, že tohle je stále, ještě brzo soudit. Uvidíme, co ukáže budoucnost. Jisté je že tak, jak se kluci prezentují, je možná z dnešního pohledu na gothic rock trochu otřelé, nikoliv však vyloženě monotóní. A i kdyby, nečeká snad fanoušek gothic potažmo dark rockové scény právě tohle? Zář ustoupila novým tmám.
Bob Lučan "Dekadent"
Podpora tuzemské UG scény.