Ztraceni v Karpatech
O této desce se říká všechno možné, na jednom se však shodneme všichni, co do hitovosti nebyla dosud z celé tvorby "třináctky" překonána. Kdo by neznal písně jako Vítr z Karpat, či Elizabeth?
Rok vydání: 1998
Skutečnost, že má album pouze 7 písní, z něj dělá záležitost, u které by se měli autoři sakra snažit, aby splnily očekávání. A vyšlo to, upřímě řečeno řekl bych, že více skladeb by desce jen ublížilo, ani ne tak, že by Petr Štěpán nedokázal stvořit více skvělých skladeb, ale prostě proto,že sedmi písničkové dávkování ucholibé hudby je myslím přesně tam mez, dokud vás toto album bude bavit a to jak po té, tak onaké stránce.
Jelikož jsme totiž o dva roky dříve měli tu čest s naprosto vymakaným Werewolfem, který co do složitosti naprosto předčil své dosavadní předchůdce, dnes nám tu leží mnohem jednodušší album Ztraceni v Karpatech, které však vše dohání právě svou neskutečnou hitovostí.
Důkazem toho je třeba hned první kus Vampires, který se do vás zakousne a nepustí vás až do úplného konce vašich bídných životů.
"Krev i víra tvá je černá,
svět se mění v prach a dým"
(Vampires)
Vždyť to znáte. Petr Štěpán, melancholie v hlase, podmanivá melodie elektrické kytary podpořená basovým základem čistokrevného gothic rockového soundu je něco, co vás zaujmout musí. Přímočaré, ovšem jak působivé dámy a pánové...
Ani Vlčí žena jako druhá pecka z karpatských lesů nezůstává pozadu, tentokrát nám však "třináctka" nabídne o poznání syrovější zvuk kytar, podpořený skvělou linkou kláves, která nás doprovází až do samého konce bez jakékoliv inovace. Jen jen na vás jestli jim to dokážete odpustit, já snad i ano, Vlčí žena je totiž dalším topem alba.
Album se zlehka půli u romantické Vítr z Karpat, která vás okouzlí především krásnými klávesami, jejíž melodie prostupuje do vašeho těla jako líbezná vůně karpatských lesů. Jedna z nejpůsobivějších balad od dob Justiny přátelé a i když je skladba vlastně docela primitivní, já to "třináctce" zbaštil i s navijákem, tleskám.
Jestli mám nějakou píseňˇtřináctky označit za směšnou, je to právě tříminutový Candyman, ano, jsem si jistý, že mě mnozí odsoudí, ale na této skladbě skutečně neshledávám pražádné textařské umění, to, čím jsem se nechal rád přesvědčit u Vítr z Karpat zde absolutně není. Po technické stránce je samozřejmě zbytečné cokoliv komentovat. Amen.
Jakoby si to snad Petr Štěpán uvědomil, z části si vše vynahrazuje na podmanivé Dům kde tančí mrtví, která nabízí pěknou klávesovou linku za přítomnosti klasického "třináctkového" feelingu. Narozdíl od Candymana to však funguje dobře a biť se jedná spíše o záležitost pomalejší, splňuje očekávání.
V mnoha ohledech kultovní Testament, začíná jakýmsi přidušenou citací Petra jako umrlce, která se line na vlně efektní souhry kytar a kláves a jelikož obsahuje i množství (mnohdy však poněkud zbytečných) efektů, stává se rovněž jednou z nejsložitějších skladeb na albu, jen jak je to na tyto poměry možné.
Češi jí milují, Poláci jsou z ní šílení, má se neodmyslitelné místo v klubových playlistech po celé Evropě a vypadá to, že z nich jen tak nezmizí. Elizabeth, skladba, která skutečně zamávala srdci gothic rockových fanoušků nejen u nás. Snad nejkultovnější píseň XIII.Století skutečně nepotřebuje bližší komentář. Tak neuvěřitelně chytlavé klávesy jsem v životě slyšel opravdu jen parkrát, co dodat, "třináctka" postavila krvavé hraběnce pomník, který bude v nás (a hospodských juboxech) žít navěky.
Verdikt: Ztraceni v karpatech je rozhodně jedno z nejhitovějších alb z celé tvorby XIII.Století. Po technické stránce velmi komerční záležitost, která rozhodně nesází na složitost nástrojů, ale refrénů a textů, které pravda také mnohdy skřípají, důležitý je však konečný dojem, který je pro skokuchtivé obecenstvo více než kladný. Fanoušci filozofičtější a složitější hudby nechť prominou.
Hodnocení: 8
Převzato. ...
2024 ©