Autor píše krásně, jeho obrazy jsou sugestivní, podněcují fantazii a lákají čtenáře do temných zákoutí plných děsu i do pestrých surrealistických krajin, kde omamně voní tisíce neznámých květin. Jedinci, kteří již ve svém životě okusili, jak chutná napít se z poháru skutečné Rozkoše, i z poháru skutečné Bolesti, jistě, po přečtení těch slov, dostanou chuť napít se znova. Ten však, kdo často pije i z třetího poháru, z poháru Cynismu a Rouhačství, se jistě neopomene drze zeptat: "A nejsou nakonec jeho slova lepší, než hudba, o které píše? Proč tak oddaně uctívá cosi vzdáleného, když může na piedestal postavit sám sebe a svůj život?"