Kdyz tu tak sedim na posteli, stejne tak jako pred lety, vnimam psani a hudbu jeste intenzivneji nez tehdy.... jen trochu smutneji, ranouci osudovou, na misto jiskry v oku slza. svoboda a demoni nas pronasleduji na kazdem kroku. uz vim co bylo, je a bude. poprve, naposledy vzdycky.