Psaní je pro mě magie
Ani nevím, kdy jsem napsal první článek nebo povídku. Taky občas přemýšlím, co mě stále na psaní tolik přitahuje. Nikdy jsem neměl žádné konkrétní hrdiny a většina mých příběhů (i v recenzích) vznikla v podstatě v jediném okamžiku. Dole v přihrádce mám stále spoustu laciných sešitů, plných (na svoji dobu) docela plodných nápadů.
Psával jsem do nich v době punkového ruchu, linoucího se z mých pokojů. Taky jsem psával na psacím stroji, většinu různých textů, pro plno podivných, neperspektivních kapel. Dělal na neskutečném množství prodělečných zinů. Kluci čutali za barákem s mičudou a já měl otlačené prstíky od plnícího pera nebo věčně vypsané prupisky. I tyhle skromné větičky jsou důkazem, že tolik rád píši.
V zápětí si dokážu zabíratm, když někdo bez sebemenší přirozené inteligence řekne: Hele, na co píšeš tyhle slátaniny. ...
Jak souhrně definovat tvorbu svého psaní? Absolutně nevím, ale možná se to někdy dovím. Ještě nejsem na konci. ... Bob Lučan Dekadent