Psaní je pro mě Magie

Psaní je pro mě magie

Ani nevím, kdy jsem napsal první článek nebo povídku. Taky občas přemýšlím, co mě stále na psaní tolik přitahuje. Nikdy jsem neměl žádné konkrétní hrdiny a většina mých příběhů (i v recenzích) vznikla v podstatě v jediném okamžiku. Dole v přihrádce mám stále spoustu laciných sešitů, plných (na svoji dobu) docela plodných nápadů.

Psával jsem do nich v době punkového ruchu, linoucího se z mých pokojů. Taky jsem psával na psacím stroji, většinu různých textů, pro plno podivných, neperspektivních kapel. Dělal na neskutečném množství prodělečných zinů. Kluci čutali za barákem s mičudou a já měl otlačené prstíky od plnícího pera nebo věčně vypsané prupisky. I tyhle skromné větičky jsou důkazem, že tolik rád píši.

V zápětí si dokážu zabíratm, když někdo bez sebemenší přirozené inteligence řekne: Hele, na co píšeš tyhle slátaniny. ... 

Jak souhrně definovat tvorbu svého psaní? Absolutně nevím, ale možná se to někdy dovím. Ještě nejsem na konci. ... Bob Lučan Dekadent