WE ARE THE UNDERGROUND – Reportáž z koncertu Christ vs. Warhol a Faith and The Muse

Napsal DekadenteMorfin.bloger.cz (») 11. 8. 2010 v kategorii Reporty, přečteno: 2239×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a online39686-1403498042506-1084002008-30934220-7101003-n.jpg

WE ARE THE UNDERGROUND – reportáž z koncertu Christ vs. Warhol a Faith and The Muse

 

We Are The Underground“ zpívá Monica Richards procítěně, bojovně a temně v refrénu skladby Blessed z aktuálního alba Faith and The Muse: ankoku butoh: (2009). V pátek 06. 08. 2010 se v žižkovském klubu Exit Chmelnice odehrálo fantastické představení, jehož hlavními protagonisty byli právě Faith and The Muse. O tom, že Faith and The Muse jsou tím pravým a skutečným Undergroundem, nemohl po skončení koncertu ani na vteřinu zapochybovat nikdo ze zúčastněných.

 

Skupinu založili v roce 1993 zpěvačka, básnířka a myslitelka Monica Richards (ex-Strange Boutique) a muzikant William Faith, který předtím vystupovat společně s Shadow Project, Christian Death, Mephisto Waltz či Sex Gang Children. Jejich hudební styl se pohybuje na pomezí gothic rocku a dark-wave, je ovšem silně ovlivněn etnickou hudbou a soudobou i klasickou vážnou hudbou.

 P9050045 P9050028

Jako předkapela vystoupili Christ vs. Warhol, kapela se zajímavým názvem a neméně zajímavou hudbou. V jejich podání zazněl nefalšovaný kalifornský death-rock, dostatečně dynamický i temný zároveň. Nejsem sice žádný odborník na tento specifický undergroundový styl, ale moje intuice mi říká, že pokud jsou Christ vs. Warhol považováni za největší objev death-rockové scény poslední doby, pak je to jistě právem. Během jejich vystoupení jsem se ani na vteřinu nezastavil, hudba mne nutila k tanci (resp. pogování), a mé tělo se v taneční euforii pohybovalo zcela přirozeně a lehce, bez jakékoliv křeče, či topornosti. Stejně jako já, se ani na moment nezastavila ani energická zpěvačka Eveghost. S visáží divoké a neoblomné anarcho-aktivistky, jejíž hlasový projev trochu připomíná Siouxsie, působila velmi uhrančivě. Eveghost i její kolegové s typickou výstřední punk/death-rockovou image: Marzia Rangel, Steven James a Geoff Bruce, si mě zcela získali, pročež jsem neváhal, a okamžitě po skončení jejich show jsem s radostí investoval 250 Kč do trička Christ vs. Warhol.

 P9050025 P9050026

Když se po krátké přestávce na pódiu objevili Faith and The Muse, má radost se zdvojnásobila, neboť jako doprovod kultovního dua Monica Richards – William Faith vystoupili kromě houslisty Paula Mercera a bubenice Julie Cooke také všichni členové Christ vs. Warhol (kromě zpěvačky Eveghost). Na úvod se rozezněl smutný tón houslí Paula Mercera, stylizovaného do role barokního eunucha. Zvuk houslí byl najednou jako švihnutím biče přerušen úderem bubnu Williama Faitha, respekt vzbuzujícího muže v černém obleku, s černými brýlemi na očích a blonďatým čírem na hlavě. Nastalo několikaminutové militantní a přímočaré bubnování, kterým Faith and The Muse uvedli své příznivce do magického mezisvětí, v němž vládne jejich hudba. Bubnování tvrdé a bez okras, jako z úsvitu civilizace, jímž umělci hned v úvodu naznačili, že v jejich světě není místo pro zbytečné ani falešné pocity a hodnoty. To byl pouze začátek, to co následovalo, zcela předčilo naše očekávání. Během koncertu předvedli umělci brilantní výkony. Každý z hráčů vystřídal snad všechny hudební nástroje, které si lze představit. Kromě elektrických kytar a baskytary zazněly bicí nástroje různých tvarů a velikostí, široké spektrum strunných nástrojů, došlo i na mandolínu, a v pozadí se ozývaly abstraktní či chladně elektronické samply. Hráči prokázali naprostou virtuozitu a jejich chuť do hraní přenášela na posluchače démonickou energii a vášeň. Při hudbě Christ vs. Warhol jsem tančil, ale při hudbě FATM jsem se již, společně se svojí Markétkou, vznášel v nadpozemských sférách. V těch okamžicích jsme byli zcela oddáni Monice Richards, této přenádherné kněžce Kultu Vášně, skutečné Múze, přívětivě se usmívající a něžně se pohupující po pódiu, a rozdávající ty nejkrásnější dary v podobě fascinujících písní a v nich obsažených příběhů a poselství. Zazněly všechny zásadní skladby: Battle Hymn, Blessed, Into My Own ze sólového alby Moniky, Scars Flown Proud, Cantara, Sovereign a řada dalších. Své dojemné houslové sólo předvedl Maestro Paul Marcer, a na vše zpoza černých brýlí přísně dohlížel charismatický William. Néméně charismaticky ovšem působili všichni členové této neobyčejně sympatické kapely, kteří se snaží být svým fanouškům co nejblíže, a přes jejich možná poněkud odlidštěné kostýmy sálá na vnímavého jedince z jejich srdcí neobyčejný žár a láska. Při prvním přídavku Plague Dance se rozpoutalo divoké pogo, a poslední skladba večera Sparks – to už bylo naprosté odevzdání se do náruče Božské Múzy Moniky Richards a její družiny.

 

WE ARE THE UNDERGROUND, toto heslo potvrdili FATM zcela bez pochyb. Celé jejich představení atmosférou pospolitosti mezi umělci a publikem evokovalo sklepní či bytová představení českého undergroundu 70. a 80. let, a vlastně všech undergroundů, které se formovaly v dějinách lidstva v rámci odporu proti režimům, které nerady lidem umožňovaly svobodu a přirozené sebevyjádření. „Všechno se změní, všechno zmizí a my budeme znovu stavět, neměj strach, my jsme Underground, náš svět je to, co tvoříme“.

 

Skromní leč geniální a navýsost sympatičtí, tak na nás zapůsobili Faith and The Muse i Christ vs. Warhol. Originální a nadaní umělci, kteří po skončení koncertu neváhali přijít mezi své fanoušky ochotně si s nimi povídat a nechat se společně fotografovat, přestože věděli, že je čeká náročná a únavná deinstalace nástrojů a aparatury. Škoda, že na tento skvělý koncert přišla jen hrstka nejvěrnějších příznivců. Klub Exit nebyl naplněn ani z poloviny a jen malá část publika se oddávala vášnivému tanci. Obě kapely si jistě zaslouží bouřlivější přijetí a početnější publikum. Přesto to byl neobyčejně kouzelný večer.

 

Autor: Ivo Černatovič, DekadenteMorfin

 

P.S.: Děkuji Markétce a Čipimu za skvělou společnost.

 

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Bob z IP 89.102.174.*** | 12.8.2010 06:44
Já nemůžu hodnotit přímo koncert, jelikož jsem si bohužel musel tuhle vznešeně, potemnělou údalost nechat ujít právě díky všem konzumním a materíálním nástrahám života.Přesto kdybych měl hodnotit Ivův report, jako takový, tak muselo být vystoupení Faind And The Muse skutečná událost  a ačkoliv není jak říká přímým odborníkem na death rock, tak se hezky popral i s hodnocením Christ VS Warhol. To všechno mě jen ubezpečuje o tom, že bylo vše tak jak si představoval očemž svědčí i to, že by se mi koncert líbil taky. Důvodů proč to říkám je hned několik, ale ten nejpodstatnější je, že máme nejen stejný věk, ale i poměrně , podobný, hudební vkus. Ivo: Promiň, že jsem přišel s hodnocením trošku později, to víš DekadenteMorfin dá zabrat...smile
Ivo Černatovič z IP 88.103.252.*** | 12.8.2010 20:23
...snažím se psát tak, aby čtenář nemusel litovat, že se nezúčastnil, ale naopak, aby měl při čtení pocit, že je přítomen a sdílel se mnou moji radost a moje emoce...Bobe, nemusíš se omlouvat za zpoždění, není kam spěchat, stačí, jak je uspěchaná naše doba...my přeci víme, že rychlostí, strohostí a útržkovitostí kvalitu nenahradíme...já jsem šťastný, že jsi mi na svém blogu poskytl prostor pro vyjádření mých pohnutek a zážitků...mám rád tento blog, protože se zde mohu vyjadřovat svobodně a filozoficky, jít do hloubky věcí a analyzovat je po svém, bez nějakých vnucených modelů...velice si vážím Tvých postojů a velkorysosti...srdečně zdravím všechny příznivce DekadenteMorfin...ivo.
Bob z IP 89.102.174.*** | 12.8.2010 23:11
Četl jsem to ještě jednou, je to prostě skvělé!!! Zkus se podívat na můj rok starý report Trouble Pentagram ve Zlíně...Kdysi jsem vydával Zin a psal jsem tam plno reportů a recenzí, trochu i jinak, ale dnes už upřednostňuji tu poctivou pocitovost, tím je DekadenteMorfin originální...smile
Vlad von Tier z IP 88.101.200.*** | 18.8.2010 09:16
čavko Ivo rovnako ako bob máš umeleckého ducha na písanie my mladí sa máme ešte vela učiť... skvelý report musím povedať že klobúk dole jak sa u nás vraví...
sinus z IP 213.194.242.*** | 5.9.2010 21:38
Ač jsou mé hudební choutky nakloněny spíše k pochmurné elektronické romantice, musel jsem vzdát hold této kapele minulý víkend předtím na Castle Party - především pro jejich absolutně živý, sehraný a zručný výkon, i pro jejich stylové chameleonství, kde neřeší žádné hranice. Takže když jsem se dozvěděl že o týden později hrajou u nás, neváhal jsem a šel zjistit jak jim to půjde v klubu. A musím říct že komorní atmosféra slušela lépe. Diváci sice nepařili (přiznám že já zůstal spíš jen u pohupování), ale o to víc vytleskávali přídavky na konci.
LOVE z IP 71.119.73.*** | 17.1.2013 15:06
smile


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel nula a deset