Komentář: K systému

Studiem systému (myšleno soustava institucí, které nám vládnou) a fungování lidského společenství se zabývám již řadu let. Čím hlubší je mé poznání, tím intenzivnější cítím naději, že se mi podaří uniknout z jeho spárů, vymanit se z jeho otroctví. Současný systém je totiž velmi hloupý, a je založen na metodách postrádajících jakýkoliv náznak ušlechtilosti. Poznal jsem, že nejúčinnější z jeho zbraní je strach...rozsévá strach a pacifikuje tak veškeré obyvatelstvo. Atmosféra strachu je všudypřítomná, je chladně konstruována a předkládána formou mediálních zpráv. Strach o kariéru, o materiální přežití, strach z vyloučení ze společnosti, to jsou jen některé z obav, které systematicky likvidují svobodného ducha v každém z nás. Znám ten strach. A možná vím, jak jej překonat. V předchozím příspěvku jsem opěvoval samotu. Ano, její kult je nutné hýčkat si ve svém nitru, aby nás nikdy zrádně nepřekvapila. Samota je ideální skrýší, nikoliv však prostředkem boje proti nenáviděnému systému. Chceš-li systém změnit, musíš se k němu přiblížit na dotek, poznat jej a začít jednat. Využít všechny zákonné možnosti a sám vytvořit alternativu systému...vlastní nezávislou organizaci, společenství, či komunitu, s jasným cílem, který musí být neziskový a prospěšný pro ostatní lidi, anebo ziskový a prospěšný Tobě i ostatním. Nejstrašnější zlo pramení z chamtivosti. Pomáhat ostatním, těm, na které systém zapomíná, to je cesta. Díky ní můžeš být pyšný sám na sebe, neboť ostatní jsou vděční za Tvé skutky, pokud je konáš nikoli z chamtivosti, ale prostě proto, že se chceš realizovat a současně uniknout systému, nebýt na něm závislý. Stejně jako dobrovolné utápění se v samotě, i altruismus je jistou formou narcismu...