Blahopřeji kolego, skvělé téma...kontroverzní a neotřelé, zároveň poučné a poutavé...našemu světu vládnou symboly, je potřeba podívat se jim pod kůži...svastika je asi nejprovokativnějším z nich...její síla je neodolatelná...jen pokrytec může tvrdit, že si ji nikdy, ať vědomě, či nevědomě, nečmáral propiskou na cár papíru ve chvílích nudy nebo třeba při telefonování...a to zcela automaticky a bezelstně...v tom je její kouzlo...vynořuje se z podvědomí, je součástí každého z nás, ať chceme nebo ne...odvěký duchovní symbol nemůže za své zneužití...každý, kdo ji v 2. polovině 20. století maloval, z ní následně raději udělal okýnko, protože dostal STRACH z postihu za malování zakázaného znaku...v éře punkové revolty se stala symbolem svobody a odboje, jak píšeš, a možná tak na krátkou dobu znovuzískala svoji důstojnost...nicméně dnešní tzv. punks by Ti rozbili držku, kdyby sis vykračoval s páskou s hakenkrajcem na rukávě...kulturní paradox par excellence...já si společně s Iggy Popem a Davidem Bowiem, všichni zamilovaní do malé Číňanky, dál ležérně prozpěvuju "...visions of swastikas in my head..."