Komentář: ...zvěrstva...

...a tam já právě patřím...zrovna tam a nikam jinam...absinth, děvky, špína, halucinace, bolest, rozkoš...filozof, kterej neuznává žádný filozofický směry...filozof, kterýho neuznává žádnej jinej filozof...experimenty, experimenty, experimenty...zvěrstva, zvěrstva, zvěrstva...hajlování v opilosti a pak výčitky a dojímání nad krutými osudy...zvracení z heráku v každém snu každou noc...ale já jsem pořád stejnej...před kostelem blednu a on přede mnou taky...bledneme spolu a jsme bílí jako stěny...proč?...protože jsme oba vyděšení z toho, co nás obklopuje...a to nás zároveň spojuje...ten hnus, kterej nám snad připadá i charismatickej...nejspíš proto, že dokáže spojit i absolutní protiklady...i ty nejvzdálenější protipóly...a v tom je naše síla, ale i jeho síla...z hlubin srdce vycházející síla v bolestech se rodícího jasnozřivého extrému namířená proti bolest způsobující ničivé těžkopádnosti jedovatého průměru…naše srdce bijí v jednom rytmu, Gottfriede…